Číslo 3 / 2014.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s tanečníkem.
Vlastimilem Harapesem.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Petrkov Suzanne Renaudové

Život básnířky Suzanne Renaudové (1889–1964) je nedělitelně spjatý s domovem Bohuslava Reynka, který se na ni nejprve v roce 1923 obrátil s prosbou o autorizaci překladu její prvotiny Zde tvůj život a o tři roky později si ji do Petrkova na Vysočinu přivezl jako svou ženu. Mezi lety 1926 a 1936 společně manželé pobývali střídavě v Československu a ve Francii. V La Tronche u Grenoblu se jim v roce 1928 narodil první syn Daniel a o rok později Jiří.

Bohuslav Reynek ve Francii výrazně rozvinul své výtvarné nadání, v Grenoblu pořádal pravidelné výstavy pastelů a od třicátých let také grafik, zde našel mnohé obdivovatele své tvorby. Suzanne Renaudová v Československu navázala pevná přátelství. Mezi letními návštěvníky se v petrkovské zahradě pravidelně objevovali kromě jiných Vlastimil Vokolek, Jan Čep, Jaroslav Pojer, Jan Zahradníček a od poloviny třicátých let Zdeněk Řezníček. Každý po svém básnířce pomáhali přečkat dobu odloučení od Francie.
A zatímco první pobyty v Československu byly pro Suzanne Renaudovou těžkou zkouškou (nemohla přivyknout tamnímu osamocení, navíc bez znalosti češtiny, ani obzoru, tak odlišnému od výhledů na Alpy), s malými dětmi dokázala ocenit jemný půvab Vysočiny. Společně se vydávali po blízkém okolí na procházky, s podzimem pálili ohýnky a sbírali houby. Zamilovala si stavení i park se starými stromy, pod které chodívala v teplejší části roku na celá odpůldne s knihou nebo v duchu skládat verše, a za chladných dní v nich pozorovala východ měsíce a první hvězdy.
V roce 1936 však nastává zlom. Bohuslav Reynek jako jediný dědic přebírá po smrti otce správu statku v Petrkově a rodina do Grenoblu již neodjede. Suzanne Renaudová se po téměř nekonečné zimě jen těžko vzpamatovává. Dům, který se jí zdál již docela přívětivý, se proměnil za mrazů „ve výběh snů pro lední medvědy“, jak později s pokusem o úsměv napíše známým. Kromě kuchyně se nedaří pokoje vytopit, v závějích po dlouhé týdny nikdo nepřijíždí. Je odkázaná jen na společnost knih a chlad přemáhá horkou kávou. Následujícího roku se na čtyři týdny v podzimu vydá sama do Francie. Před válkou to má být návštěva poslední.
Po podpisu mnichovské dohody se za svou vlast hluboce stydí. Uchystá na podporu Československa sbírku s výmluvným názvem Victimae laudes, kterou Bohuslav přeloží jako Chvála oběti. Po dvou samostatně vydaných skladbách (Křídla z popele a Vánoce) je zřejmé, že Renaudová svou tvorbou náleží mnohem víc do kontextu básnické tvorby vzniklé na území Československa než ve Francii. Za svého života se jí také již nepodaří verše ve své zemi knižně vydat.
V prvních válečných letech Suzanne Renaudová pochopila, že navzdory zimnímu nepohodlí je zámeček v téměř zapomenutém koutu venkova pro rodinu také ochranným valem. Jenže z domu byli v roce 1944 vykázáni, aniž by tušili, zda se ještě s místem shledají. Útočiště nalezli ve Staré Říši u rodiny nakladatele Josefa Floriana. Suzanne se zde spřátelila hlavně s Evou Florianovou a útěchu čerpala i z mnoha svazků zdejší knihovny.
Na konci jara 1945 se vracejí do Petrkova, kde kromě nepořádku a několika pokácených stromů v zahradě nacházejí vše při starém, ovšem polností se Bohuslav Reynek ujímá téměř bez možnosti nalézt v okolí pomocné síly na práci. Přesto se brzy po nocích dává do překladů nových básní, které Suzanne složila od počátku války, a pod názvem Dveře v přítmí je v roce 1947 vydává Zdeněk Řezníček. Toho roku ještě básnířka vycestuje na několik dní do Grenoblu. Další spád událostí Suzanne Renaudovou nemilosrdně k Československu připoutá. Již na jaře 1947 jsou Reynkovým vyvlastněny pozemky, v říjnu 1949 i všechen zbylý majetek. Rodina se ocitá v materiální nouzi, na samém okraji společnosti.
O posledních letech života Suzanne Renaudové, prožívaných v nejtěsnějším exilu, z něhož vytryskl soubor jejích vrcholných básní, budou 19. ledna ve 20.00 vyprávět Schůzky s literaturou, které stanice Vltava uvádí k padesátému výročí úmrtí této francouzské básnířky.

Lucie Tučková, překladatelka



  Užívej si, dokud ti to ...
  Dívejte se
 
  
Co žádat od Dana Bárty?
  Pořiďte si
 
  Proměny malíře Kotíka
  Téma