|
|
 Jak žít se svými traumaty
Podle komiksové trilogie Alois Nebel vznikl stejně nazvaný
animovaný film (uvádí ČTart ve čtvrtek 26. prosince ve 20.00),
překreslený podle hrané předlohy inscenované se živými herci –
ostatně postavy, výtvarně jen nepatrně pozměněné a sestavené z
různě nasvětlených plošek, namluvili sami jejich
představitelé.
Scenárista Jaroslav Rudiš a debutující režisér Tomáš Luňák
stanuli před náročným úkolem. Vizuální, expresivně zacílená
strohost černobílého pojednání (původní barevný záznam herců
byl převeden do černobílé tonality) a ponuré světelné
podmínky, působivé nejen v potemnělých interiérech, ale
zejména v náčrtech drsných přírodních scenerií, se vyznačuje
důsledností.
Příběh se odehrává na přelomu bouřlivých let 1989 až 1990,
avšak s kořeny tkvícími v násilném poválečném odsunu německého
obyvatelstva. Protagonista Alois Nebel, výpravčí na zapadlé
železniční staničce Bílý Potok v někdejších Sudetech, se
skutečně protlouká životem nikoli jen netečně, ale hlavně
znaveně, vybavují se mu traumatické zážitky z dětství,
pronásledují ho záchvaty úzkosti z prostoru. Lze si povšimnout
vícevýznamovosti jeho příjmení: Nebel označuje mlhu (ale také
mrákotné stavy, které by s ním lépe souzněly); čten pozpátku –
tedy jako Leben – se pak vztahuje k životu či žití.
Titulní postava, ztvárněná výrazově minimalistickým Miroslavem
Krobotem, setrvává v obraze téměř nepřetržitě, mnohdy vzrušené
dění jen probíhá kolem ní, aniž by se jí jakkoli dotklo.
Osaměle žijící muž, zjevně neschopný vzdorovat manipulativním
tlakům okolí a za všech okolností smířený s osudem (zjevným
dokladem naprosté nepraktičnosti je jeho „bezdomovecký“ pobyt
v Praze), jako by ani nebyl schopen jakýkoli cit přijmout ani
dát.
Konflikty, kterými Nebel prochází, odkazují k době
komunistického bezpráví. Když skončí hospitalizován v
blázinci, ve funkci jej vzápětí nahradí jeho dosavadní
podřízený Wachek (Leoš Noha), slizký představitel dožívajícího
režimu, čile obchodující s ruskými důstojníky z jednotek
umístěných v blízkosti. Podezíravě slídí po každém hnutí ve
svém okolí.
Dosti volně je do vyprávění vložen thrillerový motiv urputně
stíhaného ilegálního přeběhlíka (Karel Roden), jehož
pomstychtivé úmysly přestávají být záhy tajemstvím, byť si
musíme počkat, na koho se zaměří. O násilné povaze
dohasínajícího režimu vypovídají i další motivy, najmě kruté
nakládání s podezřelými, které Státní bezpečnost internovala
na psychiatrii. Naproti tomu dalekosáhlé politické změny,
během nichž se celý film odehrává, zůstávají jakoby v pozadí,
zúčastněnými postavami, na jejichž osudech se vlastně nic
nemění, téměř nepovšimnuté. Tento akcent vykazuje výrazně
deziluzivní rozměr, zacílený směrem k dnešku...
Jan Jaroš, filmový publicista
|
