|
|
 Hříchy
nad rodinnou slavností
Film Jana Hřebejka Líbánky otevírá veselá svatební slavnost
umocněná slunečným dnem. Kamera přesvědčivě kouzlí pohodovou
atmosféru; svatebčané se natěšeně chystají k hostině, půvabná
nevěsta září štěstím, ženich sympaťák. Stoly s dobrotami
připraveny, sklenice naleštěny, drobné rodinné incidenty
zažehnány v zárodku, vše jistí chvějivý vzduch vonící létem.
Mezi účastníky však pronikne host, kterého nikdo nepozval. Prý
ženichův spolužák. Že by neškodná puška na zdi, z níž se na
konci dramatu střílí?
Přítomnost cizího prvku mezi příbuznými a přáteli působí
nejprve zajímavě. Provokuje, vyvolává napětí a otázky. A také
očekávání, neboť první část filmu hodně slibuje. Se
spolehlivou režijní jistotou, s níž umí navodit rodinná
dramata i trapna, rozbaluje Hřebejk velké plátno domácí
opulentní veselky; střídá scény u stolu s intimními dialogy,
dětské hry s muzikou, to vše prokládá znepokojivými střety
s vetřelcem. Ale nedochází k vývoji situace, kromě
bezradnosti, co s nezvaným hostem, a neúčinného vyhazovu z
hostiny, se žádná akce vlastně nekoná. Jako by se film
nadechoval k dramatickému závěru. Jenže to už nejde o žádné
drama, jen o dva rozsáhlé monology: vysvětlení hosta, proč
přišel, a čtení dlouhého dopisu. V té chvíli však už dávno
víme, že cosi je v nepořádku nikoliv s ním, ale se sympatickým
novomanželem. Napověděla to jeho nervozita i „svatební dar“,
trčící v ošuntělé igelitce mezi luxusními balíčky. A všechno
další – zmíněný monolog, dopis, natož ilustrativní retroscény
dokládající dávný přečin, už jsou zbytečné. Stejně jako umělý
konflikt s nespravedlivým nařčením, které akcentuje
bezúhonnost nezvaného hosta.
Slabiny Líbánek jsou ve scénáři Petra Jarchovského, mnohem
méně v Hřebejkově režii. Zatímco první půle filmu vytvořila
nadějné pnutí mezi pohodou svatebního dne a tušením konfliktu,
druhá část, kdy má napětí gradovat, táhne konstrukci příběhu
vinou nedotaženosti scénáře dolů. Ještě že film zdobí
mistrovská kamera Martina Štrby a kvalitní herecký výkon Ani
Geislerové, která by uměla přesvědčivě ztvárnit snad i ten
dopis. Kdyby ovšem nebyl tak nekonečně dlouhý.
Agáta Pilátová, filmová publicistka
Foto Falcon
|
