|
|
 O filmu
s názorem a v souvislostech
Diagnózy času Jana Lukeše (vyd. Slovart), jsou přehlednou
publikací o vývoji českého a slovenského poválečného filmu. U
podobného projektu hrozí nebezpečí, že to bude výčet dat, jmen
a názvů; zde se to naštěstí nestalo. Autora jistí spolehlivá
znalost materiálu a schopnost globálního pohledu a nadhledu,
aniž opomíjí detaily. Kniha boduje také uměním úsporného,
zároveň stylisticky kultivovaného vyjadřování. A má názor.
U posledně jmenovaného atributu se trochu zastavme. Zdánlivě
není těžké formulovat názor na tituly a tvůrce časem prověřené
i „provařené“, na dobové kontexty, na nesporné umělecké i
pseudoumělecké (ne)hodnoty totalitních let. Jenže autor si to
neusnadňuje, jeho postřehy a stanoviska nejsou konvenční,
nejde o opakování pravd řečených jinými, a to ani u snímků,
které byly stokrát hodnoceny a (od)souzeny. Natož u filmů
vzniklých po listopadu 1989. Zejména zde autor pochopitelně
využívá příležitosti dodat k dobovým kritickým hodnocením to
své a často odlišné, než bylo řečeno před ním (viz například
komentář k přijetí Havlovy filmové verze Odcházení). Lukeš se
nebojí být diskusní i kontroverzní.
Diagnózy času tak nejspíš působí jako esej s promyšlenou
koncepcí, která vytváří ucelený obraz poválečného vývoje
českého a slovenského filmu v dobových souvislostech.
„Glosovitost“ není na závadu, lapidárně vyjádřený soud často
přispívá k trefnosti charakteristiky.
Autor pojednává film v souvislostech nejen
politicko-společenských, všímá si i dalších kontextů:
souvislosti filmu s jinými obory, vlivu filmařů nové vlny
šedesátých let na tvorbu „otců“ (Vávra)... Je záslužné, že se
věnuje vývoji slovenského filmu, televizní tvorbě či filmařům
v emigraci, že akcentuje význam dokumentu a nezapomíná ani na
analýzu kořenů současného boomu normalizačních filmů a seriálů
v televizích i na DVD.
Je třeba ocenit, že Lukešova kniha, ač plná faktů, je
především reflexí na téma stýkání a potýkání filmových umělců
s dobou, politikou, chcete-li s mocí. Úvahy na toto téma jsou
pořád aktuální a není jich nikdy dost.
Agáta Pilátová, filmová publicistka |
