|
|
Kostlivec a déja vu
Proslýchalo se před časem, že brněnská Vaňkovka končí. Že
město neprodlouží galerii nájemní smlouvu. Že jde o
nespolehlivého partnera. Naštěstí šlo o planý poplach:
Wannieck Gallery, jedna z nejlépe disponovaných výstavních
síní v České republice, jede dál. Aktuálně je tu k vidění
výstava s názvem Kostlivec v rajské omáčce. Trvá do 29. září.
Titul je to pěkný, vybraným číslům z české malby sedmdesátých
let minulého až nultých let nového století pasuje skvěle,
jenže návštěvník má rychle z té přehlídky dvojnásob nepříjemný
pocit. Ten první se opakuje pokaždé, když do galerie zavítá:
Je tu vždycky sám. Na ploše tří tisíc metrů čtverečních. Živo
je u sousedů za zdí, v nákupní galerii stejného jména. Trvalá
prohra umění v zápase s konzumem snad nemůže být předváděna
brutálnějším způsobem. Druhý pocit má pak příchuť déj? vu:
Neviděli jsme ve Vaňkovce podobných výstav v minulých letech
už několik? Richard Adam sice patří mezi osvícené sběratele, v
jeho síti uvízla postupně jak velká jména neoficiální malby
sedmdesátých a osmdesátých let, tak mistři let devadesátých i
nová jména po roce 2000, jenže točit jednu sbírku výstavně
dokola na ploše sedmi let jaksi brzy ztrácí kouzlo.
Z Vaňkovky má člověk nakonec pocit jako z kutnohorského GASKu.
Pocit promarněné šance. Obě galerie jsou mimořádně
disponované, jenže chybí jim atraktivní, živá dramaturgie plus
schopný promotér. GASK se předvedl za čtyři roky své nové
existence dvěma třemi výstavními projekty, a pak už jen
trapnými kauzami na téma, „kdo je tady ředitel“. Vaňkovka
předvedla, že ví, kde brát, třeba u sousedů na Slovensku
(připomeňme vynikající předloňský ObraSKov) nebo v Německu,
ale raději sází na jistotu. A ta se rychle omrzí.
Radim Kopáč, výtvarný a literární kritik
Foto Jan Vermouzek |
