|
|
Náš člověk v Káhiře
Na počátku léta došlo k výměně na postu rozhlasového
zpravodaje na Blízkém východě. Břetislava Turečka vystřídal
Štěpán Macháček, vystudovaný arabista, spoluautor několika
publikací o muslimském světě a také lektor českého jazyka na
univerzitě Ajn Šams v Káhiře. Prý až vás některý z egyptských
průvodců během vaší dovolené v této zemi osloví v češtině,
máte ho od Štěpána pozdravovat. Zaručeně ho učil česky.
V červenci jste se stal zpravodajem na Blízkém východě. S
jakými představami a s jakým zadáním jste se svého úkolu ujal?
Zadání bylo jednoznačné: informovat o politických, kulturních
a sportovních událostech na Blízkém východě. Možná znělo
malinko jinak. Možná tam nebyl sport, toho ostatně moc slíbit
ani nemůžu. Moje představy ale byly takové, že bych kromě
samozřejmého informování o aktuálních událostech a jejich
komentování také rád přinesl posluchačům co nejvíce poznatků
ze života obyčejných lidí na Blízkém východě. Pro mě zvlášť
zajímavé je sledovat představy mladých lidí o jejich
budoucnosti a možnostech je naplňovat ať už z hlediska
profesní seberealizace, nebo třeba z pohledu materiálního
zázemí, které jim mnohdy ani neumožňuje založit rodinu.
Dramata se na Blízkém východě odehrávají nejen na úrovni
politiky.
V čem byste chtěl navázat na svého předchůdce Břetislava
Turečka a v čem budete postupovat jinak?
Břetislav je profík jak z novinářského, tak odborného
hlediska. Novinářsky se Blízkému východu věnoval i před
nástupem do rozhlasu. To já sice také, ale ne už tolik jako
žurnalista. Takže laťku nastavil můj předchůdce hodně vysoko.
Určitě bych chtěl navázat na jeho odborně fundované komentáře
k dění v oblasti, pakliže k tomu bude na rozhlasových vlnách
dostatek prostoru. Ale jelikož zahraniční zpravodajové
nepracují jen pro Radiožurnál, určitě se složitější a
závažnější témata uplatní v některém z pořadů stanice Plus.
Můj odlišný postup bude vyplývat spíše ze změny působiště.
Jednak se snažím být v ulicích, protože arabská ulice prostě
bouřlivá v posledních dvou letech je a je zajímavé být přímo u
toho. No a vzhledem k tomu, že Egypt je destinací pro desítky
až stovky tisíc českých turistů ročně, budu posílat i
praktické informace o bezpečnosti v zemi a také přinášet tipy
na zajímavé aktivity, kterými se můžou turisté během svého
egyptského pobytu inspirovat.
Jste arabista, odborník na historii, vývoj i současnost
arabského světa. Budete věnovat adekvátní pozornost i
židovskému světu?
Hodlám věnovat stejnou pozornost světu křesťanskému,
muslimskému, i židovskému. Všechny tyto kulturně-náboženské
složky jsou na Blízkém východě zastoupené a nabízejí
nepřeberně námětů. Pokud otázka míří na to, zda se budu
věnovat i dění a zajímavostem v Izraeli, pak určitě ano,
protože Izrael je jednou z důležitých blízkovýchodních zemí.
Stejně tak ale naleznete zajímavé zbytky židovských komunit v
arabských zemích, jako jsou Maroko, Tunisko či Egypt.
Mimochodem, z Káhiry je to do Jeruzaléma opravdu kousek. I
když třeba zrovna nefunguje přímé letecké spojení, a určitě mě
odtamtud posluchači uslyší poměrně často.
Za sídlo jste si zvolil Káhiru. Je to vaše definitivní
sídlo, nebo přemýšlíte o tom, že byste se časem přesunul
východněji?
S vedením Českého rozhlasu i Centra zpravodajství jsme
sídlo řešili opravdu poctivě, zvažovali jsme několik variant.
Nakonec ale všechny argumenty vyzněly ve prospěch Káhiry.
Jednak je dění posledních let v Egyptě a arabském světě vůbec
vskutku historické, jednak je Káhira kosmopolitním střediskem
celé oblasti. I proto je nejvhodnějším řešením, a to i z
hlediska dostupnosti všech ostatních blízkovýchodních
destinací, letecké spojení je bezkonkurenční. A protože je
Egypt oblíbenou destinací českých turistů, zajímají se naši
posluchači o dění v této zemi poměrně výrazně. O přesunu tedy
neuvažuji.
Do Káhiry jste přijel v té nejvýbušnější době, která od
arabského jara nastala: svržení prezidenta, demonstrace,
opětovně vzrůstající vliv armády. Vnímáte tuto situaci jako
novinář, který „má o čem mluvit“, nebo jako člověk, který má k
arabskému světu blízko a má v té zemi i přátele? A lze vlastně
tyto dvě polohy rozdělit?
Sebekriticky si myslím, že to rozdělit zvládám. Třeba právě
během posledních bouřlivých událostí jsem si i v důsledku
osobních setkání s lidmi z obou politických táborů upevnil
zdravý odstup. A k různým táborům patří i mí známí tady v
Egyptě. Samozřejmě si upřímně přeji, aby se situace vyřešila v
zájmu lepší budoucnosti lidí, kteří tu žijí. Ale zároveň se
snažím držet se zásady, že to, co se nám Evropanům na
blízkovýchodním dění líbí nebo nelíbí, není pro komentování
místních událostí úplně relevantní.
Jste spoluautorem knih o Káhiře, o architektuře arabských
měst, učil jste na káhirské univerzitě češtinu. Jak se z
člověka s akademickými zájmy stane novinář?
Právě během výuky na zdejší univerzitě jsem se dostal do
užšího kontaktu se spoustou mladých Egypťanů a to bylo určitě
motivací k zájmu o novinářskou práci. Akademickou činností
nezprostředkujete tak širokému okruhu lidí u nás ten reálný
život v cizí zemi. Skrze rozhlas tu možnost mám. A i když je
novinařina obecně trochu povrchní, má v tomto bezprostředním
předávání formací o životě v jiných částech světa jedinečné
možnosti.
Alena Sojková
|
