|
|
Když bezbožní nemají pokoje
Mnohé filmy už svými názvy odkazují k bibli. Nyní k nim
přibývá španělský thriller Nemají pokoj svévolníci, vztahující
se k výrokům proroka Izajáše. Lepší představu o jeho smyslu
ovšem poskytuje starobylý překlad Kralické bible – Nemajíť
žádného pokoje, praví Hospodin, bezbožní... Oněmi bezbožnými
jsou samozřejmě myšleni radikální muslimové, s jejichž
teroristickými aktivitami má Španělsko smutné zkušenosti. Jsou
to právě oni, kdo připravují nový úder, který sice nestihnou
realizovat, ale nastražené výbušniny nadále nerozpoznány
hrozí.
Protagonistou příběhu je přitom policista, osamělý chlápek
neurvalý k sobě i ostatním, jehož jméno Santos Trinidad také
odkazuje k bibli. V překladu znamená Svatá trojice. Svéhlavý,
zhrublý muž s temnou minulostí, uhrančivě ztvárněný Josém
Coronadem, ignoruje své nadřízené, vyhýbá se jakékoli
spolupráci s kolegy. Sám, sužován niternými běsy, rozplétá
teroristické ohrožení, jako kdyby uvěřil ve svou spasitelskou
misi.
Vše začalo v pozdní noci, když se podnapilý Santos dožadoval
obsluhy v kterémsi erotickém klubu: v nastalém konfliktu
postřílel tamní personál. To ještě netušil, že zasáhl do
struktur kolumbijské narkomafie navázané na islámské radikály.
Režisér Enrique Urbizu se ovšem nespokojuje jen se Santosovým
úhlem pohledu, souběžně rozvíjí policejní vyšetřování celého
incidentu.
Jakýmsi Santosovým protihráčem se stává rázná soudkyně, jež
houževnatě rozplétá podivný případ i jeho pozadí. Příběh se
odvíjí s potemnělou naléhavostí, zatne do diváka své spáry a
nepustí jej až do samotného rozuzlení. Avšak i „všední dění“,
zasazené do chystaného mezinárodního setkání hospodářských
elit, jak průběžně prozradí televizní zprávy, si uchovává
napětí, aniž by se muselo uchylovat k překombinovaným
zápletkám.
Snímek uznává akceschopnost policie, která není ani neschopná,
ani zkorumpovaná, jakkoli ji Santos zcela přehlíží.
Vyšetřující soudkyně dokonce – poté co se seznámí se
Santosovou osobní složkou – nevěřícně hlesne, jak takový
člověk vůbec může pracovat u policie. Nabízí se tedy
eventualita, že za onoho titulového svévolníka lze považovat i
samotného Santose, jakkoli bychom v něm mohli spatřovat i
posledního spravedlivého...
Jan Jaroš, filmový publicista
Foto Film Europe |
