|
|
 Je
to divný rok
Ve studeném maďarském pokoji se teď po ránu, než do něj
zasvítí slunce, choulím do deky, protože si chci ještě chvíli
poležet. Konečně mám dovolenou a naplánoval jsem si jenom
dolce far niente – sladké nicnedělání... K dispozici tu budu
mít asi patnáct různých bazénů s obyčejnou či léčivou vodou,
těším se i na langoše a skvělou kávu a také na to, že budu mít
čas na čtení a na klábosení s dcerami, které mě doprovázejí.
Hlavně doufám, že přijdu na jiné myšlenky, a to je možná
hlavní smysl dovolené. Doma se mi to v posledních týdnech
nějak nedařilo. „Je to divný rok,“ jak kdysi zpíval Slávek
Janoušek, „to nikdá nebylo, nebylo, nebylo...“ Nemám na mysli
samozřejmě jen počasí, ty rekordy v počtu srážek na metry
krychlové, málem mrazivé letní noci a pak zase vedra, tornáda
a bůhví co ještě. Ostatně autor té písně také nezpíval jen o
divném počasí, ale o atmosféře ve společnosti.
Na cestu z Prahy si pro nás starší dcera nachystala nahrávku
rozhlasové hry, vybrala pro ten účel Ibsenova Nepřítele lidu.
Byl první den prázdnin, opatrně jsme zdolávali dálnici D1 a
Viktor Preiss coby doktor Stockmann z reproduktorů hřímal:
„Otrávené jsou veškeré duchovní zdroje našeho života, veškerá
občanská společnost stojí na půdě zamořené lží!“
Do první velké zácpy jsme se dostali až před Vídní. A Henrik
Ibsen, velký Nor 19. století, v koloně dál deklamoval ústy
svého hrdiny:
„Nejnebezpečnějším nepřítelem pravdy a svobody mezi námi je
drtivá většina! Ano, ta zatracená, nerozborná liberální
většina! Ta je to!“
Z davu se ozval hlas lidu:
„Většina má vždycky právo na své straně!“
Ale Stockmann se nenechal zarazit:
„Většina nemá nikdy právo na své straně, říkám já. Tohle patří
k takovým těm společenským lžím, proti nimž se svobodný člověk
musí bouřit! Kdo vytváří většinu obyvatel, a to v každé zemi?
Lidé chytří, nebo lidé hloupí? Shodneme se asi na tom, že
hloupých je všude na celém světě děsivá, naprostá většina. A
to přece kruci hergot nemůže být správné, aby hloupí vládli
chytrým! Většina má moc, bohužel, ale právo nemá!“
To byl hlas z devatenáctého století…
Letos hned na Nový rok jeden prezident osvobodil zločince, pak
se jeho nástupce dostal k moci za pomoci lží, což nakonec
konstatoval i Nejvyšší soud, a teď muž dosazený tímto
prezidentem flikuje kabinet z hodně ošuntělých zbytků. Podle
novin má prý tahle vláda přesto „důvěru většiny obyvatelstva“.
Chápete, že potřebuju přijít na jiné myšlenky?
Ležím pod tenkou dekou, nechce se mi vstávat, venku poprchává.
A já myslel, že v Maďarsku touhle dobou neprší… Je to divný
rok.
Jan Burian, písničkář a spisovatel |
