|
|
 O temném období s lehkostí až svatokrádežnou
Válečnou frašku Stůj, nebo se netrefím (1998), kterou v neděli
16. června ve 22.10 uvádí na svém prvním programu Česká
televize, postavili scenáristé Jiří Šebánek a Miloň Čepelka
(jinak protřelí cimrmanologové) na principu klasických her
plných převleků a záměn, jak je známe již od antických dob.
Prvořadými jsou právě tyto zápletky, se značnou krkolomností
se ženoucí vpřed, a nikoli historický kontext, do něhož jsou
zasazeny.
Ačkoli úvodní titulek tohoto filmu oznamuje duben 1945 a
příběh vychází ze zmatků kolem rozkládajícího se nacistického
panství (zmatené přesuny vojenské techniky i stejně zmatený
útěk některých prominentů), samotný průběh událostí je
diktován nadsazenou až bláznivou komikou, kterou nelze
poměřovat „věrohodností“. Snímek tak navazuje na odkaz dávné,
těsně poválečné komedie Nikdo nic neví, která rovněž rozvíjela
– pravda, v uměřenější a dramaticky sevřenější poloze –
žertovný pohled na německou okupaci.
Režisér Jiří Chlumský chtěl, aby film působil hlavně hravostí,
umným zauzlováním jednotlivých syžetových linií. Vzájemně se
prolínající zmatky fungují jako spouštěcí mechanismus
uvádějící do chodu stále zběsilejší ztřeštěnosti. Příběh nemá
ústředního hrdinu, byť některé postavy vystupují výrazněji do
popředí. Není to však způsobeno tím, že by dostaly větší
plochu, ale uměřenějším hereckým ztvárněním, díky němuž se
prosadily na úkor ostatních.
To se týká zejména dvou bodrých strojvůdců (Josef Abrhám a
Radek Holub), kteří při náletu utečou z vlaku, jenže vzápětí
se ocitnou v nesnázích, když je dvojice prchajících německých
vojáků přiměje k výměně oděvu.
Zatímco oba čeští železničáři jsou pojednáni se smyslem pro
zcivilnělou drobnokresbu, s důrazem na syndrom přizpůsobení se
každé situaci a antihrdinství, další postavy, zejména ty
hamižné a zbabělé, prozrazují daleko vyšší míru groteskního
zkreslení. V nezvyklé herecké poloze tak spatříme plejádu
českých herců, povětšinou v rolích prchajících nacistů: Jiřího
Bartošku, Ivanu Chýlkovou, Pavla Kříže…
A propletence záměn a nedorozumění se stále stupňují: dochází
třeba k záměnám mezi sestřeleným černošským americkým pilotem
a věčně umouněným kominíkem, mezi něž se ještě zaplete nejprve
omráčený a poté naprosto zpitý německý důstojník. A ohňostroj
zmatků pozvolna exploduje a prokazuje, že i na období temné,
ba tragické lze pohlížet s lehkovážností, byť pro leckoho
možná až svatokrádežnou.
Jan Jaroš, filmový publicista
|
