|
|
Služebníci nevěrní a lidé bez Boha
Jednou z mnoha nezhojených ran čtyřicetiletého období pod
vládou komunistické strany je i působení těch
římskokatolických kněží, kteří duchovní rozměr své činnosti
znehodnotili i činností politickou. Ať si to přiznali nebo ne,
podíleli se tak na budování společnosti bez věřících, bez
Boha. Právě toto téma se stalo námětem dalšího z dokumentů
cyklu Archiv Plus (v neděli 16. června v 16.10 vysílá ČRo
Plus).
Komunistická strana budovala republiku jako programově
odnáboženštěný stát. Ovoce práce stranických ideologů neseme
dodnes: z Vánoc se staly svátky klidu, míru a hojnosti,
Velikonoce se změnily ve svátky jara. Náboženská podstata se
vytratila, ani nebylo nutné zavádět do Čech ruského Dědu
Mráze… A jako byl vymazán křesťanský význam mnoha svátků,
pokusila se vládnoucí strana zasáhnout i do práce kněží –
především římskokatolických, kterých bylo nejvíc a hájili svou
podřízenost Vatikánu. Ti nejvytrvalejší, kteří obhajovali Boží
věc, byli v desítkách procesů odsuzováni k trestům za činy,
kterých se nedopustili – a ti, kteří zůstali „na svobodě“, na
tom nebyli lépe. Režim je naháněl do organizací, které
z farářů dělaly bojovníky za mír. Nejprve to byl Celostátní
mírový výbor katolického duchovenstva, po něm Mírové hnutí
katolického duchovenstva a na začátku normalizace pak Sdružení
katolických duchovních Pacem in terris. Dodnes se debatuje o
tom, kdo do těchto organizací vstupoval dobrovolně a kdo pod
nátlakem nebo kdo v nich pracoval aktivně a kdo jen nečinným
sezením na schůzích kryl aktivní práci ve farnosti.
Procházíte-li rozhlasovým archivem, nacházíte mnoho dokladů,
jak si režim ve vztahu k církvi počínal. Dokladem o pokus
vyprázdnit křesťanské poselství svátků jsou vánoční projevy
Antonína Zápotockého nebo Marty Gottwaldové. Ta v roce 1950
natočila také projev ke Svátku matek. Tragikomický výkon,
korunovaný vyhlášením hesla „matka – údernice, matka –
bojovnice za mír“, dokonale ilustruje dobu svého vzniku.
V šedesátých letech, s výjimkou krátkého oživení náboženského
života v roce 1968, slovo Bůh z vysílání rozhlasu téměř
nezaznělo. Výjimkou je unikátní reportáž z roku 1966, kdy do
Československa přijelo pět přestárlých amerických katolických
kněží, hlásících se ke slovenské národnosti. Někteří z nich se
na Slovensku ani nenarodili, na svět je přivedli slovenští
rodiče už za oceánem. Pětice vybraných směla navštívit rodné
obce rodičů a zúčastnit se přijetí u trnavského a nitranského
biskupa. V půlhodinové reportáži se jeden z nich, pater Andrej
Biroš, rozloučil s posluchači slovy: „Bůh vám žehnej!“ Ani
tato věta nesměla v socialistickém rozhlasu zaznít – pořad byl
odvysílán pouze v zahraničním (krajanském) vysílání a
posluchači Českého rozhlasu ho tak vlastně uslyší v domácím
éteru poprvé.
Další zajímavé ukázky, včetně slavného „českého“ pozdravu Jana
Pavla II. během jeho návštěvy v červenci 1988 v Rakousku
(odvysílán byl Rádiem Svobodná Evropa) uslyšíte v pořadu
Služebníci nevěrní.
David Hertl, redaktor ČRo Sever
|
