|
|
 Míň
počítače, víc večerního čtení!
Tak tohle tu ještě nebylo! Pětatřicetiletá zpěvačka,
skladatelka, textařka a hráčka na piano, akordeon či metalofon
Amálka K. Třebická natočila desku „logopedických písniček pro
odvážné děti a jejich rodiče“. Dalo by se říci, že album
vzniklo jako „vedlejší produkt“ písničkářčiny mnohaleté praxe
lektorky dětského klubu při Brněnské filharmonii a autorky
hudebních programů pro předškolní děti. Písně vhodné k
procvičování vybraných hlásek mají daleko ke školské
upjatosti, což dokládají i „drsné“ ilustrace výtvarníka
Martina Velíška na obalu a v bukletu CD. Album s visačkou
„testováno na dětech“ nese příhodný název: Nešišlej!
Jak došlo k myšlence propojit vaši tvorbu s logopedií?
Napadlo to moji kamarádku logopedku. Když si její dcera doma
zpívala některé mé písničky, napadlo ji, že je to vlastně
vzhledem k rytmizaci textu a rýmům skvělá cesta
k logopedickému procvičování.
Vaše písně se vyznačují pěkným barvitým jazykem, každá z nich
je přitom zaměřena na jedno problematické písmeno. Které to
písmeno vám jako autorce dalo největší práci?
Děkuji za pochvalu, čeština je nádherný jazyk a trápí mne, jak
dostává stále víc na frak. Nejvíc práce mi dalo písmeno P,
které na desce nakonec není, protože jsem uvízla na obratu
Pokusný Potkan. Pokusy na zvířatech považuji za velice
důležité téma, ale nepřišla jsem nic, co by to odlehčilo, aby
text nevyzněl pro děti příliš depresivně...
Desku jste natočila s regulérní kapelou. Máte pocit, že je to
pro dětského posluchače vstřícnější než „jen“ zpívání s
kytarou?
Je to určitě posluchačsky barevnější a hrozí menší riziko
oposlouchání. Navíc děti dnes mají minimum příležitostí slyšet
akustickou hudbu a klasické nástroje jako příčná flétna nebo
violoncello.
Sama jste maminkou, dvě vaše dcery se ostatně podílely na
vašem albu Nešišlej!. Potýkaly se také vaše děti s nějakou
řečovou vadou, pozorovala jste na nich to, co je pro dnešní
děti příznačné – neschopnost srozumitelně se vyjádřit,
zkratkovité formulace?
Jsem maminkou tří dcer a další tři děti máme ve střídavé péči.
S výraznějším logopedickým problémem jsme se nepotýkali, ale u
dětí, které méně čtou, skutečně zaznamenávám sníženou slovní
zásobu. I proto prosím rodiče – méně počítače, více večerního
čtení. Když se někdy zaposloucháte do hovoru starších dětí,
často si vystačí s několika málo „in“ výrazy, jen lehce mění
emoční zabarvení.
Buklet alba a celá jeho grafická prezentace je dílem
výtvarníka Martina Velíška, kterého známe třeba z práce pro
kapelu Už jsme doma. Neměla jste trochu obavy z jeho
nekompromisního výtvarného vyjadřování? Jak probíhala vaše
spolupráce?
Ne, strach jsem z Martina neměla. Pro jeho přímočarost a – jak
hezky říkáte – nekompromisní vyjadřování jsem si jej vybrala.
Jeho výtvarný styl je mi velmi blízký. A moje písničky se asi
zase zalíbily jemu – přestože veškerou práci na bookletech CD
odmítá, samozřejmě s výjimkou „své“ kapely Už jsme doma, u
mého alba neváhal ani chvíli. Moc si toho považuji. A
Nešišlej! tím získalo další, jedinečný výtvarný rozměr, pro
který se, doufám, lidem vyplatí si jej koupit nebo jej
darovat.
Album jste pokřtila koncem února v klubu Café v lese v
pražských Vršovicích. Co se bude dít dál? Chystáte další
koncerty a třeba i videoklipy?
Na koncertě v klubu Café v lese jsme s Davidem Landštofem,
bubeníkem a perkusistou Radůzy nebo Lenky Dusilové, zahráli
asi deset písniček z CD Nešišlej!, kterým jsme přidali ještě
více muziky. V dalším bloku zazněla tvorba spíše pro starší
posluchače, tedy písně, ve kterých se dotýkám závažnějších
témat a obecně světa z perspektivy dospělého člověka. Podobný
program nabídneme na dalších koncertech, které se rýsují, vše
zatím najdete na stránkách našeho vydavatele Indies Scope. A
doufám, že se zadaří pořídit z některého koncertu také
videozáznam, aby posluchači měli možnost slyšet písničky z
desky v jiném hudebním hávu.
Milan Šefl
|
