|
|
 Věra
Nosková, spisovatelka
Muži jsou… taky jenom primáti
Některé ženy, poslušny nároků paběrkující emancipace, ty,
které nejsou svobodné a rovnoprávné přirozeně a bezděčně, aniž
by je k tomu musely vybízet ženské časopisy a profesionální
feministky, tlačí po svém procitnutí z domnělého područí až
příliš na pilu. Zaspaly dobu, nevědí, že svoboda a emancipace
žen v naší kultuře je už stará vesta, netřeba se opájet
objevením něčeho, co jsme měly celá desetiletí před nosem.
Kyvadlo se už dávno přehouplo – a má ho nad zátylkem muž.
Požadavky nových časů a neuznalých, útočných žen se pokoušejí
lámat jeho přirozenost, kterou v něm vývoj lidského druhu
upevňoval po miliony let, když vezmeme v úvahu zvířecí předky,
a každý etolog – primátolog vám doporučí, abyste zvířátko v
člověku brali vážně. Samci savců a ptáků se většinou chovají
podobně, stačí se dívat na přírodovědné dokumenty. Například
jejich potřeba páření je v období říje někdy silnější než pud
sebezáchovy. U domestikovaných zvířat včetně nejvyššího
primáta je říje v produktivním věku téměř permanentní, prý
proto, že nám odpadl někdejší stálý a tvrdý boj o potravu,
úkryt a přežití. Navíc se samičky vyskytují, ba dokonce
natřásají, v samcově blízkosti den co den a kam oko pohlédne.
A když se poblíž nenachází přijatelná žena produkující
feromony, útočí na mužovo libido samičky z reklamy. Moc pěkné,
dotažené k dokonalosti photoshopem. A nemluví! Jen se
nakrucují, olizují, usmívají! I lidští samci mají potřebu
samičkám imponovat, eventuálně vybudovat pak pro tu, která si
je vybere, hnízdo. Bojují s jinými samci o samičky a o
teritorium, demonstrují svou sílu a význam pro smečku,
naparují se, nadouvají volátka. Jsou s tím vším dojemní a
milí... a posmívají se jim jen ženy, které nic neví o přírodě,
ženy nemoudré, namyšlené.
K úkolům, k nimž muže vycepovala evoluce, mu teď přibyly
další, a muž, zmatený požadavky doby a moderních samiček, se
snaží vyjít všemu vstříc, ukázat dobrou vůli. Je to paradox:
muži pro ženy vymysleli a vyrobili spousty technických
pomocníků. Pere automatická pračka, vysavač stačí držet a
trochu s ním popocházet, nebo lze vypustit na koberec robota,
jednoduché a rychlé může být vaření, nádobí umyje myčka. Čím
mají ženy ale méně práce, tím víc chtějí, aby se na všem
rovnou měrou podílel i muž. A když už za ně nemůže vzít porod,
ať je alespoň u toho a vidí, jak kvůli jeho potěšení před
devíti měsíci ona teď trpí. Pokud to žena takhle nebere, tak
muž většinou ano, její bolesti ho ničí, klade si je za vinu.
No a máme to tady, nedávné výzkumy prokázaly, že nejméně
čtvrtině mužů, kteří byli přítomni u porodu svého dítěte,
výrazně klesla chuť na sex, tedy právě jen s jejich
partnerkou. A to nepřiznávají, že bylo otřeseno i estetické
vnímání ženina těla. Muž byl účasten veřejné devastace její
intimity a také jisté ztráty ženina tajemství. My ženy své
tělo vnímáme jaksi věcně, užitkově, ale normální muži jsou
ženským tělem fascinováni, a to je dobře. Ne že by porod neměl
sílu vyvolat fascinaci. Je ale spojená s hrůzou a bezmocným
soucitem.
Ženám se také líbí, když se pak muž točí kolem dětiček. Také
já se dojímám nad tatínkem láskyplně chovajícím miminko, i
když vím, že experimenty prokázaly, že mu přitom klesá hladina
testosteronu, hormonu, který ho dělá samcem. Proti přírodou
nadiktovaným tradičním rolím muže a ženy se zvedá vlna odporu,
což pokládám za nebezpečný trend. Muž nechť mi jen pomáhá. Já
s ním také neopravuju kolo, neporážím strom, jen mu podám
francouzský klíč nebo sekeru a chválím ho, jak je šikovný. On
pak pochválí mou bábovku. Přiznávám, že jsem zpátečnice.
Dokonce si troufám na výzvu Zpět k laskavému patriarchátu! A
teď mě, holky, bijte. |
