|
|
Za večerů provoněných marihuanou
Jakousi literární laboratoří je román Jacka Kerouaka
(1922–1969) Vize Codyho. Kniha vznikala na počátku padesátých
let minulého století, v úplnosti byla ovšem publikována až
v roce 1973, čtyři roky po autorově předčasné smrti. Do
Kerouakovy „laboratoře“ dá od středy 10. října nahlédnout
rozhlasová četba na pokračování připravená každý den v 18.30
na stanici Vltava.
Stejně jako ve většině Kerouakových knih i Vize Codyho evokují
skutečné události a předobrazem postav jsou reálné osoby.
Román, který mnozí čtenáři i kritici považují za Kerouakovo
nejlepší dílo, je nejvíce zaměřen na Kerouakova přítele a
souputníka Neala Casadyho (Deana Moriartyho z románu Na
cestě), vystupují tu také Allen Ginsberg, William S. Burroughs
a další snadno identifikovatelné osoby.
Kerouac v knize střídá vypravěčské postupy ve snaze naplnit
svou představu spontánního psaní, jež pravdivě zachytí
skutečnost. Nejdále v této snaze zachází v pasáži, která je
doslovným přepisem rozhovorů s Codym, které vedli během
několika večerů provoněných marihuanou. Jinde Kerouac
prostřednictvím „náčrtů“ zachycuje detaily drobného výseku
skutečnosti a opět jinde používá techniku proudu vědomí, kdy
postup vyprávění ovlivňují bezprostřední asociace. Celek
působí mohutným dojmem (nejen proto, že čítá v českém překladu
šest set stran) a bezesporu patří k nejvýznamnějším
Kerouacovým knihám.
Jack Kerouac byl extrémně vnímavý a citlivý člověk. Jeho
pochybnosti o sobě pramenily mimo jiné i z faktu, že jeho
novátorská tvorba nebyla dlouho považována za způsobilou k
vydání. Zažíval období těžkých depresí a pocitů osamění,
zničujícím způsobem pil alkohol a z těchto stavů se dostával
pomocí buddhismu. Domníval se, že zemře o samotě jako jeho
oblíbení spisovatelé Emily Dickinsonová a Henry David Thoreau,
a sám o sobě v dopisech psal jako o zuboženém papírovém
žebrákovi.
Ke Kerouakovým nejslavnějším knihám patří romány Na cestě,
Dharmoví tuláci, Podzemníci či Satori v Paříži. Román Vize
Codyho, knížka o „vizionářském“ experimentu, se šířil mezi
spřízněnými americkými čtenáři a záhy se stal kultovním. Česky
knihu máme k dispozici v překladu Josefa Rauvolfa, který také
vybral patnáct pokračování pro rozhlasovou četbu. V režii
Vlada Ruska čtou David Novotný a Jaroslav Plesl, hudbu, která
je další „jednající postavou“, z klasických jazzových nahrávek
zvolil a částečně improvizoval Kryštof Marek.
Alena Zemančíková, redaktorka ČRo 3 – Vltava |
