|
|
 Z hrudníku
mi vyšlo slunce
Pro literární tvorbu Hany Andronikové je příznačné téma
putování. Hrdinové jejích románů se vydají do Indie, Ameriky,
do Jeruzaléma nebo Peru. Cesta do „širého světa“ ovšem
paralelně znamená zahloubání, prozkoumávání rodových kořenů,
odhalování zapomenutých souvislostí.
Hana Andronikova se narodila 9. září 1967 ve Zlíně, tehdy
Gottwaldově. V roce 1986 maturovala, pak vystudovala češtinu a
angličtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.
Vlastní tvůrčí snahy a touhy se v té době ještě neprojevovaly,
v devadesátých letech Andronikova pracovala ve zcela
neliterární oblasti – jako personální manažerka. V roce 1999
ale z podnikatelské sféry odešla do svobodného povolání,
cestovala a příležitostně se živila jako life-coachingová
poradkyně. Tehdy už také vznikala její románová prvotina Zvuk
slunečních hodin. S rukopisem se autorka ucházela o Literární
cenu Knižního klubu. Získala ji, rukopis vyšel knižně a v roce
2002 byl navíc oceněn Magnesií Literou v kategorii Objev roku.
Recenzenti chválili nesentimentalitu, znalost dobového
kontextu a reálií, propracovanou fabulaci.
Do děje svého románu vepsala autorka příběh inženýra z Baťova
Zlína a jeho manželky, Židovky Ráchel. Kontrast mezi
budovatelským aktivismem podnikatelské expanze a tichým
vzdorem prozíravé osobnosti, který je během válečných let
postihován, je jednou z důležitých a dramatických linek
románu.
Po několikaleté odmlce, během které Hana Andronikova vydala
povídkový soubor Srdce na udici, vyšel v roce 2010 její další
román, Nebe nemá dno. O rok později za něj získala další
Magnesii Literu, tentokrát v kategorii Cena čtenářů.
V té době však už její životní i tvůrčí rytmus „diktovala“
její zhoubná diagnóza. Autorka – jejíž zájem byl evidentně
stimulován ohledem k součinnosti takzvaných malých a velkých
dějin, lidských životů, které se vzpouzejí zobecňování a
unifikaci, neosobnosti a paušalizaci – byla sama postavena
vůči realitě, kterou si nevybrala. Odpovědí je stylizovaný
autobiografický román o cestě do peruánského pralesa, americké
pouště a na Blízký východ. Ale hlavně je to výpověď o síle
vůle a míře, v které je ještě možné vzdorovat.
Literární svět Hany Andronikové definují především její dva
romány. Souvislost mezi nimi je v protikladnosti. Jestliže
v případě textu Zvuk slunečních hodin se pohybujeme v obecných
sférách a osudy postav nahlížíme jakoby z ptačí perspektivy,
román Nebe nemá dno nabízí „podhled“ – jeho děj i poslání jsou
hluboce v osobní intimitě, v prožitku. A teprve synergie obou
příběhů vypovídá o spisovatelčině vnímavosti a inspiraci.
Ráchel z románu Zvuk slunečních hodin i Ama, vypravěčka
z knihy Nebe nemá dno, na závěr nacházejí uvolnění,
osvobození, radost. Prohrávají svůj konkrétní boj o život, ale
jako výraznou stopu zanechávají své smíření. Podobné poselství
je možné „vyčíst“ i z osobního názoru spisovatelky Hany
Andronikové. Zemřela 20. prosince 2011 ve čtyřiačtyřiceti
letech.
Vltavské Schůzky s literaturou věnované Haně Andronikové
vysílá v neděli 23. září od 20 hodin Český rozhlas 3 – Vltava,
v režii Markéty Jahodové účinkují Apolena Veldová a Martin
Zahálka.
Milena M. Marešová, autorka pořadu |
