|
|
 Písnička
je křehká věc
(k fenoménu „nového Karla“)
V pop-music triumfuje „nový Karel Kryl“, sbírá ceny „akademie“
a prodává desky, jako by hudební průmysl ani nebyl v agonii.
Někteří novináři také vítají tuto „díru na trhu“ a už v
titulcích oznamují, že zpěvák pranýřuje politiky a prezidenta
Klause. V diskusích pod jejich články čteme nadšené ohlasy, že
tu „konečně někdo zpívá pravdu“.
Ano, někdo tu zpívá, co všichni víme. Hurá, chce se zvolat...
Je tu patrný jistý pokrok, protože pořád existuje i spousta
písňových textů, které jsou úplně o ničem, což tyhle určitě
nejsou. Jen s tím přirovnáváním ke Karlu Krylovi bych byl
vzhledem k rozdílu v postavení protestního zpěváka ve zpupné
diktatuře a v demokracii opatrnější, pokud se tím ovšem
nemyslí jen období, kdy zklamaný bard po návratu z emigrace
tepal verše typu „Marta, Věrka, Rita už jsou u koryta“.
Že tu konečně někdo „zpívá pravdu“, je moc hezké a lehce mi to
připomíná období národního obrození, kdy zatímco Maďaři
stavěli parlament, Češi vybírali groše na stavbu Národního
divadla. Zpívat u nás bylo vždycky důležitější než opravdu
měnit stav věcí. Takže i teď nám „zpěvák konečně zazpíval
pravdu“, ačkoli ještě smysluplnější by bylo, kdyby konečně
zazpívali i ti, kteří náš národ dovedli do takového stavu
znechucení.
Z hlediska celé společnosti neznamená tedy objevení „nového
Kryla“ nic zásadního. Místo aby se o tématu debatovalo
v parlamentu, on to zazpívá. To, co se tady denně probírá
v hospodě nebo doma u televizních zpráv. Ostatně, proč ne?
Proč to nemít i ve verších?
Z hlediska uměleckého je to ale trochu jinak. Písnička jako
umělecký žánr, to je křehká věc. Umělec, což se všeobecně
uznává, není ten, kdo nám říká, co už víme, ale má pro nás
spíš objevovat něco, o čem zatím mlhavě něco tušíme. Umělec
není ten, kdo umí hezky zrýmovat, co bychom zrýmovali my,
kdybychom měli čas nebo to považovali za důležité. Umělec
nejde s davem, natož aby s ním manipuloval. Naopak – někdy
bývá davem ušlapán, protože se zrovna vydal někam jinam, než
kam kráčejí všichni. Umělec je ten, kdo objevuje nové cesty,
kdo hledá, a to bez ohledu na to, co si o tom myslí druzí, co
se nosí, co se má a co vynáší...
Z uměleckého hlediska je dobře, že se fenomén „nového Kryla“
objevil. Možná o něm potřebujeme mluvit, abychom si lépe
ujasnili, co a jak. Každá nová generace přece potřebuje takové
diskuse, aby se prověřilo, jestli ještě platí staré hodnoty.
Aby jediným měřítkem umělecké kvality nakonec nebyl počet
prodaných desek neboli nosičů. Aby se ceny čtenářů
nezaměňovaly s cenami za nejlepší knihu roku a podobně. A taky
aby se nové generace písničkářů dokázaly vyrovnat s tím, že
úspěch není měřítkem kvality práce. Písnička je křehká věc, a
když člověk chce zpívat opravdu od srdce, nemůže při tom
myslet na úspěch u publika, což neznamená, že ho nemá rád nebo
že si ho neváží. Musí myslet jen a jen na sebe – a pak se
uvidí.
Jan Burian, písničkář a spisovatel |
