|
|
 Přízemnost
lidských tužeb je otřesná
Polského režiséra Roberta Glińského si pamatujeme ze
snímku Ahoj, Terezko, kde až drásavě postihl destruktivní
scestí polské mládeže, duchovně rozvrácené a lhostejné ke
zločinu. V této linii pokračuje drama Sviňky (ve středu
25. ledna ve 22.15 uvádí ČT2), tentokrát soustředěné na školou
ještě povinného Tomka. Zachycuje, jak chlapec prochází
složitým vnitřním vývojem, když od výchozí neposkvrněnosti
dospívá až k bezostyšnému převzetí mafiánských praktik,
namísto oběti se stává pachatelem.
V jeho nepřístupné, vzpurné mysli (nejprve se dotýkající
víceméně vnucovaných aktivit, ať již je to fotbalový trénink,
účast v kostelním sboru nebo soužití s rodiči a sestrou) náhle
vyraší bezohlednost a bezcitnost masivnější, než by se kdokoli
odvážil předpokládat. A jeho blízcí buď přivírají oči před
znepokojivými změnami (Tomkův otec vykáže učitele, jenž se
přišel svěřit se svým znepokojením) nebo se dokonce chtějí
podílet na jeho pochybném sexuálním podnikání (sestra).
Postupná ztráta zábran i jakýchkoli mravních mantinelů tu
vystupuje jako varovný středobod celého vyprávění.
Tomek žije v příhraniční polsko-německé oblasti, sužované
nezaměstnaností a ztrátou motivujících vyhlídek. Jediným
měřítkem úspěchu se tu stává snadný výdělek, vzdělání je
považováno za bezcenné a mnozí mladí lidé se chystají odejít
za prací do zahraničí. Přízemnost lidských tužeb je otřesná a
režisér ji nijak nezměkčuje. Inscenační jistota a věrohodnost
zobrazení je nesporná, uhrančivé je zpodobnění hlavního
hrdiny.
Gliński předkládá varovnou diagnózu: dotýká se pokřivených
hodnot a selhávání dorůstající generace, pro níž církev i
rodiče, sami pohlceni sociálními potížemi, přestávají být
autoritou. Vše, co vyžaduje úsilí (sportovní trénink i sborový
zpěv), Tomek přijímá s nevolí, raději utíká a riskuje
roztržku, než by se jakkoli snažil. Chlapec nemá potřebu
uvažovat o svém počínání, tím méně se někomu svěřovat. Není
důležité, zda si uvědomuje dopad svého chování, podstatnější
je, že necítí potřebu se takovými záležitostmi vůbec zabývat.
Na realisticky pojednaných Sviňkách, které se zříkají
pozornost odvádějících tvarových či vypravěčských experimentů,
oceníme zejména autenticitu příběhu, ať již zasazeného do
reálného mumraje, který se odehrává v blízkosti hranic, nebo
obhlížejícího hromadně navštívenou církevní slavnost. Režisér
si nečiní žádné iluze: Tomek, jenž se dosavadních bossů zbavil
tím, že je udal, přebírá okamžitě jejich místo, a nejen to...
Jan Jaroš, filmový publicista
|
