Aktualizace klasiků na Vinohradech

Poslední premiéry Divadla na Vinohradech náleží inscenačním úpravám her, jež patří ke klasickému dramatickému repertoáru: Shakespearovu Juliu Caesarovi a Rostandovu Cyranovi z Bergeracu. Aktualizace obou her zdaleka neskončily u zvýšení údernosti jejich názvů – Caesar a Cyrano!! Cyrano!! Cyrano!!
Režisér Martin Stropnický seškrtal první z nich, Shakespearovu historickou tragédii Julius Caesar, tak, že zvýraznil její dramatický spád a vyhranil charakteristiku postav. Tím si vytvořil prostor, aby mohl ukázat na určité shodné rysy mezi rozpadem římské republiky a soudobou krizí demokracie u nás. Aktuálnost látky je ještě podtržena novým překladem Martina Hilského: v souladu se stylem hry v něm převažuje věcná, byť sofistikovaná rétorika.

Jeden z nejzdařilejších výkonů ve vinohradské inscenaci Shakespearova Caesara podává Jan Šťastný v roli AntoniaV hlavní roli Brutus

Ač se hra Caesar nazývá po uzurpátorovi moci, jejím hlavním hrdinou je Brutus, který ve snaze zachovat republiku plánuje Caesarovo zavraždění. Daniel Bambas zvýraznil idealistické rysy Bruta, ale méně už mohl rozvinout jeho vnitřní boj, který tento někdejší Caesarův přítel podstoupil, než se postavil do čela spiklenců. Caesar je totiž Pavlem Rímským vykreslen negativně s takovou přímočarostí, že jeho postava neprobouzí ani špetku sympatií či soucitu.

Plastičtějšímu rozvinutí Brutova charakateru brání ostatně i režisérova interpretace politického pozadí spiknutí proti Caesarovi: Brutus je do své vražedné role zmanipulován oportunisty v senátu, podplacenými Octavianem. Budoucí caesar potřebuje mít Caesara mrtvého. A tak nepřekvapí, že s nejlepšími hereckými výkony se setkáme právě u rolí těchto zákulisních hráčů a korupčníků: Cassia Ivana Řezáče a Octaviana Jiřího Dvořáka. Nejvíc ovšem na jevišti exceluje Jan Šťastný v roli Antonia – a nejen ve slavné řeči nad mrtvým Caesarem.

Partnerkou Martina Stropnického jako Cyrana je v osobité vinohradské úpravě slavné Rostandovy hry Dagmar Veškrnová-Havlová (Roxana)Od Roxaniny smrti

Už sám název vinohradského činoherního muzikálu Cyrano!! Cyrano!! Cyrano!! je svou expresivností výrazem čehosi jiného než prostého oznámení. Na obálce programu je každá část názvu graficky spojena s jedním jménem – Edmond Rostand, Pavel Kohout a Xindl X. Až na další straně najdeme jméno hlavního demiurga – režiséra Vladimíra Morávka, jenž nejen text Rostandův, ale i Kohoutovu úpravu podřídil své vůli a obraznosti, kterým odpovídá množství vykřičníků.

Když se rozhrne opona a spatříme ponurou šeď jakési rozlehlé klášterní cely či mauzolea (scéna Daniel Dvořák) a v pozadí sošnou postavu Roxany (Dagmar Havlová-Veškrnová) v červené toaletě, pochopíme, že romantický příběh o velikosti lásky a sebeobětování je tu nahlédnut od konce – od Roxaniny smrti. Vypravěčské gesto, kterým je inscenace otevřena, však rozhodně neznamená, že jí vládne slovo. To chvílemi nepříjemně zaniká v akcích kadetů nebo je přehlušováno hudbou a zvuky. Vypravěčský princip tu spíš vytváří prostor pro snovou zamlženost vzpomínky i symbolů, a tak umožňuje přijmout nápor dramatické hudby či neustále se vracejících zvuků sugerujících pocit napětí, nebezpečí a zmaru: svištění kosy, skřeky havrana a tlukot ptačích křídel i – až poněkud kýčovitý – nářek Roxanin. Tuto symbolickou rovinu významně dotvářejí i spektakulární kostýmy Sylvy Zimuly Hanákové či nečekaně se zjevující postava – Smrti, Osudu? – Veroniky Žilkové.

Spíš snem než skutečností je i láska Roxany – v této inscenaci zralé, vzdělané ženy – ke krásnému a přitažlivému, leč povrchnímu a neotesanému mladíku Kristiánovi (Martin Kraus), scénářem vybavenému tak primitivní slovní zásobou, že to Roxanino okouzlení až znevěrohodňuje. Martin Stropnický jako Cyrano nezapře svou písničkářskou zkušenost, na počátku představení mu ale při intenzitě orchestru není rozumět. To se však brzy vyrovnává a divák může obdivovat jeho pěveckou a pohybovou suverenitu i charisma. Velmi dobře vystavěnou a přesně herecky i pěvecky vedenou postavou je de Guiche Pavla Batěka.

Divadlo na Vinohradech tímto pojetím klasiky rozhodně nevsadilo na jistotu, jak mu bývá vytýkáno. Inscenace je osobitá a v provedení i kontroverzní, takže probouzí plejádu emocí. A to k divadlu patří…

Bronislav Pražan, publicista
Vítězslava Šrámková,
publicistka

Foto Viktor Kronbauer



  Utajení polárníci
  Jak to slyší Andrea Hanáčková
 
  Stimulujte se - s Radiem Wave  

  Nalaďte si  
 
  Aktualizace klasiků   
  Navštivte