|
|
 Básník
jako Job i Orfeus
Básník-nobelista, básník-Orfeus i básník-Job, básník-korunní
princ (neboť druhý po Mickiewiczovi), básník-svědek 20.
století. Takováto a jiná epiteta by se dala připojit ke jménu
polského básníka, prozaika, překladatele, esejisty a nositele
Nobelovy ceny Czesława Miłosze (1911–2004), jehož sté
výročí narození si 30. června bude připomínat kulturní
veřejnost Evropy.
Ve svém životě Miłosz viděl na vlastní oči a na vlastní kůži
pocítil obě světové války, byť tu první vnímal ještě dětskýma
očima. Prožil vzestup a pád dvou totalitních impérií (jako
exulant přežil ve Francii a později ve Spojených státech) i
válku třetí, „studenou“, po jejímž skončení se mohl vrátit do
své vlasti a prožít v ní poslední více než desetileté umělecky
velice plodné období života. Svoji zkušenost a vnitřní boj s
„démonem souhlasu“ totalitního pokušení vyjádřil v knize
Zotročený duch (1953), která poté, co vyšla v samizdatu,
otevřela oči i mnohým v českých končinách.
Ale Miłosz byl vždy především básníkem, který v sobě dokázal
naprosto organicky propojit vědění se senzitivností a o němž
Josif Brodskij prohlásil: „Bez sebemenšího zaváhání říkám, že
Czesław Miłosz je jedním z největších básníků naší doby,
jestli ne vůbec největším. I když odejmeme jeho veršům
stylistické bohatství jeho rodné polštiny a zredukujeme je na
pouhý obsah, stále stojíme tváří v tvář mysli tak drsné a
neústupné, mysli tak horlivé, že jediná analogie, která mě v
tuto chvíli napadá, je přirovnat ho k některému ze
starozákonních hrdinů – nejspíš asi k Jóbovi.“
Jak známo, básníkovým rodištěm byly litevské Šetejny, kde
prožil část svého dětství a mládí. Vysokoškolská studia
absolvoval na univerzitě Stefana Bátoryho ve Wilně (dnešním
Vilniusu). Po napadení Polska německými a sovětskými vojsky se
přes Rumunsko dostává do Varšavy. Po skončení války se poprvé
na krátký čas usazuje v Krakově, odkud odchází do
diplomatických služeb. Ve Francii pak volí osud exulanta. Od
roku 1960 působí na katedře slovanských jazyků a literatury na
University of California v Berkeley ve Spojených státech. Do
Polska přijíždí poprvé po letech v roce 1981, kdy mu Katolická
univerzita v Lublinu uděluje doktorát honoris causa. V roce
1988 vychází v krakovském nakladatelství Znak jeho sbírka
Kroniky a o rok později soubor esejů Metafyzická pauza.
Krakovský Znak se tak stává jeho „domovským“ nakladatelstvím –
a to je také patrně hlavním důvodem, proč se právě Krakov
stává městem, kde Czesław Miłosz postupně nachází svůj nový
domov. Od roku 1989 žije tedy střídavě v Krakově a v americkém
Berkeley. V roce 1993 vychází ve Znaku jeho kompletní básnické
dílo a krátce nato se v Krakově usazuje natrvalo. Tam také 14.
srpna 2004 umírá v požehnaném věku devadesáti tří let.
Miłoszowskému výročí bude Český rozhlas 3 – Vltava věnovat
nemalou pozornost. V četbě na pokračování zazní jeho román
Údolí Issy (od 25. června do 6. července vždy v 18.30), pořad
Psáno kurzívou nazvaný Vilno a Vilnius (od 29. června do 1.
července vždy v 10.00) připomene Miłosze esejistu (připravil
Jiří Vondráček), překladatel Josef Mlejnek zrekapituluje
básníkův osud ve Výročí týdne (26. června v 14.00) a
rozhlasový Páteční večer, který s překladatelem Jaroslavem
Šubrtem připravuje autor článku na 1. červenec (mimochodem, je
to den, kdy se Polsko stává předsednickou zemí EU), bude
pestrou mozaikou rozhovorů a vzpomínek polských básníků,
spisovatelů, esejistů a básníkových přátel nad osobností a
dílem Czesława Miłosze. V pořadu mimo jiné zazní hlasy
novináře Adama Michnika, básníků Adama Zagajewského, Jana
Polkowského a Szymona Babuchowského, esejisty Jerzyho Illga či
filozofa Lukasze Tischnera. Pochopitelně zazní také básníkův
hlas – jeho autorský přednes a rozhovor, který s ním autoři
Pátečního večera natočili v Krakově na podzim roku 2003.
Miloš Doležal, redaktor ČRo 3 – Vltava
|
