|
|
 Realita
a poezie Kamila Lhotáka
Prkenná ohrada kdesi na předměstí, opřený bicykl, opodál
automobil, na pozadí okrově zadumaný horkovzdušný balon.
Scéna, o jejímž autorovi není pochyb ani dvacet let po jeho
smrti. Moravská galerie v Brně uspořádala výstavu Kamila
Lhotáka (1912–1990): nápaditě pojatou, střídmou a
probouzející ten samý pocit, jaký divák zažívá při táhlém
pohledu do otevřené krajiny: nostalgii.
Lhoták se obloukem vyhnul veškeré výbojné avantgardě, která ho
obklopovala v čase jeho uměleckého zrání, tedy ve třicátých
letech minulého století. Jako člen Skupiny 42 zůstal věrný
každodenní předmětné skutečnosti, kterou zobrazoval zdánlivě
realistickým, někdy až naivisticky prostým rukopisem.
Technické vynálezy, jako motocykl, balon nebo auto, nestavěl
proti přírodě, viděl je v souladu, jak napovídá mimo jiné
název jednoho z jeho válečných pláten: Zahrada stroj.
Ačkoli cítil potřebu volného, širokého prostoru a symbolicky
zdůrazňovaného pohybu, působí jeho předměstské krajiny
zvláštně staticky, jakoby strnule. Pohyb je u Lhotáka jinde,
vlastně blízko Wolkrovi: v obnovování vztahu k všedním,
obyčejným věcem, k jejich tiché a nevtíravé magii, k takřka
pohádkově laděným příběhům, které se od nich
odvíjejí. Lhotákovy malby vycházejí ze skutečnosti, ale
zároveň ji překračují: jsou
v nejlepším slova smyslu magickorealistické.
 Kurátoři
pojali brněnskou výstavu (trvá do 3. dubna) jako setkání
obrazů s jejich předlohami. Zatímco stěny patří plátnům, ve
vstupní místnosti se vznáší balon, v dalších sálech postávají
nablýskané jawy, manety, starodávné bicykly – a v nejzazším
rohu se krčí prkenná dílna. Nostalgie tu najednou ožije dalším
rozměrem: Kamil Lhoták byl výjimečným básníkem věcí, ale také
malířem mizejícího chlapeckého světa…
Radim Kopáč, literární a výtvarný kritikFoto archiv Moravské galerie
|
