|
|
 I když
sťatej, přece svatej
Jeden by si myslel, že prakticky vše, co za svůj nedlouhý
život napsal Michail Bulgakov (1891–1940), můžeme číst
také v češtině. Kdo psaní autora Mistra a Markétky nadobro
propadl, mohl naposledy před pěti lety sáhnout po novém
překladu, který geniálnímu románu ušil Libor Dvořák.
Výbor krátkých próz nazvaný podle titulní povídky O
prospěšnosti alkoholismu (Pistorius & Olšanská) je ovšem zcela
čerstvou rundou česky většinou dosud nevydaných Bulgakovových
textů.
Roztroušeny byly v různých sovětských tiskovinách, ve kterých
Bulgakov ve dvacátých letech minulého století hojně
publikoval, ponejvíc v legendárním časopise Gudok, kam psali i
autor Tří tlouštíků Jurij Oleša, věčný romantik Konstantin
Paustovskij či satirická dvojka Ilja Ilf a Jevgenij Petrov.
Jako humoristu a satirika představuje Bulgakova také výbor,
který je produktem translatologického semináře studentů
pražské filozofické fakulty.
Píšou se dvacátá léta, v Sovětském svazu bují bolševický
režim, do nejbrutálnější mutace stalinského teroru ještě
nějaký čas zbývá a mladý lékař a začínající prozaik Michail
Bulgakov lehkým perem píše tu o stranické schůzi, jejíž
účastníci řeší, zda se členem jakéhosi byra může stát i
alkoholik („i když sťatej, přece svatej“), tu o nepovedené
oslavě emdéžet, ze které se všechny soudružky rozprchnou ve
chvíli, kdy k nim namol opilý místní doktor pronáší řeč o
metle syfilidy. Dnešního čtenáře až zarazí odvaha, s níž
Bulgakov satirické šlehy takového kalibru zveřejňoval. Takhle
se chechtat tomu, co je pro bolševického činovníka tabu!
Bylo by to všechno veselé a k popukání – kdyby v samém závěru
nepřišla rána palicí v podobě Bulgakovova Dopisu vládě SSSR z
března roku 1930. Text, ve kterém umělecky i společensky
ostrakizovaný autor zoufale žádá, aby mu bylo přiděleno místo
odpovídající jeho odbornosti divadelního režiséra (či aspoň
kulisáka), anebo aby s ním sovětská vláda konečně „naložila,
jak uzná za vhodné“, víc než cokoli jiného dokresluje syrovou
atmosféru doby, kdy se sen o komunismu stal noční můrou.
Ostatně jak Michail Bulgakov dobře věděl, každý „sen končí
probuzením, nebo smrtí“.
René Kočík |
