|
|
 S
teroristy si není radno zahrávat
Teroristické akce Irské republikánské armády (IRA) vstoupily
do mnoha filmů a ani snímek Kari Skoglandové Štvanec IRA,
který v úterý 22. ledna ve 22.40 uvede ČT1, není výjimkou.
Režisérka jej pojednala jako reportážně laděnou podívanou ze
zákulisí krvavých rozbrojů dlouhodobě sužujících Severní
Irsko. Avšak tentokrát se nedočkáme obvyklého protibritského
akcentu, jakkoli anglická okupační politika zavdala nejednu
příčinu k odvetným činům.
Režisérka sice Brity neobhajuje, ostatně nadřízení speciálního
agenta Ferguse (Ben Kingsley) se dokonce projeví jako
bezohlední ničemové, kteří si neváží ani lidských životů,
avšak boj proti terorismu se stává žádoucí etickou hodnotou.
Ústřední postavou dramatu je však irský překupníček Martin
(Jim Sturgess postihl se syrovou naléhavostí jak vzdor, tak
probouzející se svědomí svého hrdiny), jenž se nechá britskou
tajnou službou naverbovat, aby pronikl do IRA jako její zvěd.
Martin, původně přidrzlý mladíček, jehož politika nijak zvlášť
nezajímá a k IRA má kvůli násilí, jehož obětí se stane i jeho
kamarád, spíše záporný vztah, se posléze nechá kombinací
nátlaku, výhrůžek i slibů dotlačit ke spolupráci s Brity. Čím
více postupuje v mocenském žebříčku IRA, tím více je zděšen
bezohledným násilím, uprostřed něhož se ocitá, na němž by se
měl podílet a které má nakonec sám organizovat. Uspokojením
jej posléze naplňuje, že pomáhá zachraňovat životy
vytipovaných obětí, že se podílí na zabavování pašovaných
zbraní. Se svým „řídícím orgánem“, s nímž se nenápadně schází
na nejrůznějších místech, diskutuje o svých pocitech, morálce,
o výhledech. Oba muži se pozvolna sbližují – dokonce natolik,
že v okamžiku, kdy i Martin se má stát obětí zátahu, jej
Fergus ukrývá před slídiči z IRA i vlastními kolegy.
Martin je vykreslen poutavě, učí se přijmout zodpovědnost, ať
již se to týká zpráv o akcích chystaných IRA, nebo těhotné
milenky Lary (Natalie Pressová), o niž láskyplně pečuje.
Ačkoli mu žena vyčítá, že se zapletl s IRA, Martin jí nesmí
prozradit pravdu – a nakonec se k ní nesmí ani hlásit, aby ji
neohrozil, když se musí skrývat před pomstou.
Film se pyšní přídomkem „podle skutečných událostí“ – mapuje
osudy autentického Martina McGartlanda, ovšem s upozorněním,
že některé události byly upraveny či pozměněny. Každopádně se
vyznačuje dobře zvládnutým řemeslem. Nervní vizuální podoba
vyprávění i rozkmitaná ruční kamera, která se prolétá davem,
aby sledovaného člověka neztratila z dohledu, se spolupodílejí
na intenzivním emocionálním zážitku.
Jan Jaroš, filmový publicista
|
