|
|
 Den Drážďan na Vltavě
Tři
měsíce před koncem druhé světové války, v noci z 13. na 14.
února 1945, byla „Florencie na Labi“, jak se někdy přezdívá
Drážďanům, prakticky zničena sérií náletů. Od roku 1951
pořádají drážďanská Staatskapelle a Staatsoperchor na onu noc
hudební vzpomínku. Zní díla připomínající oběti náletů a
vedoucí k úvahám o smyslu a souvislostech celé události. 13.
února zazní v Semperově opeře Brahmsovo Německé requiem op.
45 s vynikajícími sólisty a pod taktovkou ruského
dirigenta Michaila Pletněva.
Český rozhlas 3 – Vltava vysílá koncert v přímém přenosu od 20
hodin prostřednictvím Evropské vysílací unie. Tím drážďanský
den vyvrcholí. Připravena je ovšem řada dalších pořadů, které
nebudou zohledňovat jen výše uvedené události.
O českých skladatelích v drážďanských katolických kostelích v
první polovině 18. století promluví v ranním pořadu Z Čech do
Drážďan a zpět muzikolog Václav Kapsa. Dopolední koncert
připomene geniálního tvůrce varhan Gottfrieda Silbermanna
(1683–1753), narozeného v saském městečku Kleinbobritzsch
nedaleko Drážďan. Zazní hudba hraná na jeho nástroje nejen v
drážďanském katolickém Hofkirche. Vltava uvede také výběr z
Deníků Victora Klemperera v přednesu Jiřího Ornesta.
 Poledne pak bude patřit jednomu z nejlepších evropských
orchestrů: v podání Staatskapelle Dresden a pod taktovkou
Bernarda Haitinka a Giuseppe Sinopoliho uslyšíme hudbu Ludwiga
van Beethovena a Richarda Wagnera. Odpolední čas přinese
reportážní vstupy přímo z Drážďan. V Semperově opeře se chystá
slavnostní akt, při němž bude oceněn slavný dirigent a
klavírista Daniel Barenboim. Laudatio pronese Richard von
Weizsäcker. Nahlédneme ale i do zákulisí jednoho z dalších
hudebních fenoménů Drážďan. Tím je Kreuzchor – špičkový
chlapecký pěvecký sbor se sedmisetletou historií. Zastavíme se
na zajímavých místech saské metropole, průvodcem bude Ivan
Ženatý, profesor houslové hry na drážďanské Vysoké hudební
škole Carla Marii von Webera. Do podvečerní Telefonotéky pozve
zahradní architektku a drážďanskou rodačku Susanne Spurnou a
jejího manžela, historika Matěje Spurného. V Jazzovém
podvečeru se ohlédneme za historií Drážďanského dixielandového
festivalu a v Čajovně se představí americké kapely, které mají
slovo „Dresden“ v názvu.
VŠUDE JEN ZMAR...
 „Silné výbuchy. Na protější zdi znovu popraskaly okenní
tabulky, noc se rozzářila, lidé hasili. Potom rána u okna
vedle mne, něco žhavého mě prudce udeřilo do pravé tváře. Sáhl
jsem si na ni a ruka byla plná krve, osahal jsem si oko,
zůstalo celé.
Skupina Rusů – kde se tu vzali? – se drala ke dveřím. (…) Pak
jsme stáli v nějakém otevřeném vchodu, shrbení, přimáčknutí
jeden k druhému. Přede mnou se rozprostíralo neznámé, rozlehlé
a volné prostranství, uprostřed zel obrovský kráter. Třesk,
světlo jako ve dne, výbuchy. Na nic jsem nemyslel, neměl jsem
ani strach, jen jsem cítil nesmírné napětí, myslím, že jsem
očekával konec. Po chvíli jsem přelezl přes nějakou klenbu
nebo konstrukci či schod, vyběhl do volného prostoru a vrhl se
do kráteru po bombě, ležel jsem tam nějakou dobu přitisknutý k
zemi,“ píše se v zápiscích Victora Klemperera (1881–1960),
německého literárního vědce a spisovatele, o noci z úterý 13.
na středu 14. února 1945. „Nahoře jeden dům vedle druhého
vyhořelá ruina. (…) Dole u řeky, kde se pohybovalo nebo
tábořilo hodně lidí, trčely z rozryté půdy tisíce hranatých
pouzder zápalných pum. Z mnoha domů v ulici stále ještě
šlehaly plameny. Tu a tam leželi po cestě roztroušení mrtví,
malí a podobní uzlíčku šatstva. (…) Ocelové kostry zničených
aut, vyhořelé kůlny. Lidé z okrajových čtvrtí mohli zřejmě
leccos zachránit, vezli peřiny a podobné věci na vozíku, anebo
seděli na bednách a rancích. Mezi těmito ostrůvky, kolem
mrtvol a trosek aut, po i proti toku Labe proudili nepřetržitě
lidé i vozy, tiché, vzrušené korzo,“ píše Klemperer dále. Je
ironií osudu, že nebýt oné příšerné noci, on sám by
pravděpodobně nepřežil poslední plánovaný transport sto
dvaceti Židů ze smíšených manželství, kteří ještě v Drážďanech
zbyli...
 SEMPEROVA OPERA
Centrem „drážďanského dne“ bude Semperova opera, během
bombardování také zničená a znovuotevřená v roce 1985.
Vstoupíme do ní během dne několikrát – nejen při večerním
přímém přenosu, ale také v reportáži, která nás po budově
provede, a do třetice v pořadu Krásné hlasy. Ten představí
pěvecké umění interpretů, kteří jsou s drážďanským operním
domem spojeni, v dílech, jež měla nezřídka právě v Semperově
opeře své premiéry. Zpívat budou Thomas Quasthoff, Cecilia
Bartoli nebo Peter Schreier, německý tenorista a dirigent,
odchovanec Kreuzchoru. I v jeho vzpomínkách najdeme datum 13.
únor 1945. Od roku 1943, kdy mu bylo osm, se připravoval na
vstup do sboru u sv. Kříže: „V přípravné třídě jsme všichni s
úzkostí očekávali den, v němž zkouška rozhodne o přijetí do
sboru. Byla stanovena na březen roku 1945, ale nedošlo k ní.
třináctého února pumy proměnily Drážďany v hromadu trosek a
také škola i kostel sv. Kříže vyhořely. Při náletu zahynulo
třináct mladých sboristů. Zdálo se, že současně se zničením
Drážďan je zpečetěn i osud Kreuzchoru. Prožil jsem zkázu
Drážďan sice zdálky, ve své rodné obci Gauernitz, ale co jsem
onoho dne spatřil, to se mi vrylo do paměti. Strašidelně
působila už předehra k bombardování – pyramidy svržených
světelných koulí ukazující pumám cíl. Pozorovali jsme je s mým
bratrem z věže naší školy. V jisté vzdálenosti odtud, v Cottě,
byly už tehdy velké sklady minerálního oleje. Pumy zasáhly
obrovské cisterny a my jsme i ze značné dálky zřetelně viděli
vysoké plameny šlehající z olejových nádrží. Nad Drážďanami
stála černá mračna. To všechno mne hluboce poznamenalo...“
Petr Kadlec, dramaturg ČRo 3 – Vltava
|
