|
|
Jak se žongluje se socialismem
Jean-Luc Godard, letos již osmdesátiletý, proslul jako
bořitel stávajících vypravěčských postupů a posléze jako
propagátor radikálních idejí. Jeho nejnovější dílko nazvané
Socialismus se zásadně liší od běžných filmů vídaných
v kině. Vznikl výrazový experiment, který chce podobně jako
dávné Brechtovy „lehrstücky“ oslovit diváka skrze průběžně
znějící disputace, skrze plakátovitá hesla.
Již vkládání mezititulků (často se v nich opakuje sousloví
VĚCI TAKHLE) s sebou nese význam apelu i výzvy (což Godard
ostatně převzal z ruské němé kinematografie). Osvětově poučné,
jakoby s učitelskou dikcí pronášené rozmluvy, zaměřené na
objasnění zvolené látky či problému, zahrnují námětově široký
vějíř probíraných otázek, na něž následují zdánlivě
jednoznačné odpovědi. Hned první dialog ozřejmí budoucí podobu
všech dalších rozhovorů: dívka se svého spolubesedníka táže,
zda peníze jsou veřejným statkem stejně jako třeba voda.
Mnohokrát problesknou bonmoty, zvláště na úrovni průpovídky
(„dobře si rozmyslete, zač chcete bojovat – mohli byste toho
dosáhnout“).
Socialismus navozuje představu bezprostředního záznamu, do
popředí se opakovaně dostávají až kvílivé či bušivé ruchy
vznikající při náporu větru na mikrofon, zvuková stopa
(zejména hudební) znenadání umlká, nahrazená tichem i výpadkem
obrazu, kdy se rozhostí tma. Obraz tvoří segmenty různorodé
kvality, v některých případech až barevně i obrysově
rozostřené, jako kdybychom přihlíželi několikáté kopii
pořizované z málo kvalitního VHS záznamu. Do toku vyprávění
Godard začleňuje i úryvky z válečných dokumentů, z býčích
zápasů, mihnou se však ukázky z hraných filmů – například
pověstnou schodištní sekvenci z Ejzenštejnova Křižníku
Poťomkin prolínají záběry na tutéž lokalitu dnes.
Většina diváků bude na takovéto dílo asi jen nevěřícně zírat,
avšak Godard vždy provokoval. Dlužno jen dodat, že někdejší
maoistickou útočnost, z níž zvolená forma výpovědi pochází, už
přece jen opustil. Do rozmýšlení o málo přehledných a často
protismyslných zákrutách dnešního světa však nic převratně
nového nevnáší. I onen titulový socialismus se nakonec
proměnil v pouhé slovo, s nímž lze libovolně žonglovat.
Jan Jaroš, filmový publicista
|
