|
|
Carmen k životnímu jubileu Soni Červené
Bizetova Carmen se dodnes objevila ve více než sedmi desítkách
komerčních záznamů. Vůbec první zvukový komplet vznikl na
podzim roku 1908 v Berlíně, aby zachytil v titulní úloze hlas
české pěvkyně Emy Destinnové.
 O
půl století později vstoupila do role Carmen v Berlíně nová
česká hvězda Soňa Červená. Byla zde oceňována zejména za
Monteverdiho, Händla a Glucka, ale její Carmen se stala
takovou senzací, že byla také ona obsazena do gramofonové
nahrávky. Nahrávalo se na jaře 1960, poprvé stereofonně
v moderním studiu v Lipsku, se sbory a orchestrem lipského
rozhlasu, které řídil Herbert Kegel. Ostatní role zpívali
přední němečtí pěvci té doby: Rolf Apreck, Maria Croonenová a
Robert Lauhöfer. V autobiografii Stýskání zakázáno vzpomíná
Soňa Červená, že pro pečlivost zkoušek přišel čas na nahrávání
Habanery až v půl druhé ráno. Záznam v němčině měl obrovský
úspěch již na dlouhohrajících deskách Eterna, DGG a Heliodor,
nově i dvakrát na kompaktních discích Edel a Berlin Classics.
Český rozhlas 3 – Vltava tuto nahrávku odvysílá v sobotu 11.
září v rámci Operního večera u příležitosti životního jubilea
pěvkyně.
Pro Soňu Červenou byla Carmen první velkou operní rolí.
Zpívala ji od roku 1950 v Plzni, Ostravě, Lokti, Slaném, Brně,
Liberci, Ústí, Kroměříži a Teplicích a ve dvou představeních
na angažmá pro pražské Národní divadlo na scéně dnešní Státní
opery Praha (tehdejšího Smetanova divadla). Nenávist
politického režimu ji však do Národního divadla nepustila. Aby
mohla dál zpívat, měla jedinou volbu – právě Berlín a odtud po
čtyřech sezonách útěk do svobodného světa. Carmen provázela
Soňu Červenou také do Drážďan, ale především do Západního
Berlína, Kolína nad Rýnem, Hamburku, Dortmundu, Mnichova,
Wiesbadenu, Frankfurtu, Norimberka, Stuttgartu a na řadu
 dalších
scén také ve Švýcarsku a Rakousku. Rolí Carmen uzavřela své
pohostinské angažmá ve Státní opeře ve Vídni a naopak otevřela
své dlouhodobé angažmá za oceánem v opeře v San Francisku.
Celkem ji zpívala stošestapadesátkrát!
Ačkoli v umělecké dráze dvojnásobné komorní pěvkyně Soni
Červené zaujímají významné místo i kreace wagnerovské a
verdiovské, sama vždy spatřovala těžiště svého působení ve
službě dílům 20. století, zejména Leoše Janáčka – jako Zefka,
Varvara, Kabanicha, Rychtářka a Stařenka, i jako překladatelka
Janáčkových libreet do různých jazyků. Po uzavření operní
dráhy a plodném působení v hamburském činoherním divadle
Thalia se Soňa Červená vrátila do rodné Prahy. Beze stopy
únavy zde věnuje své celoživotní zkušenosti – konečně také –
opeře i činohře Národního divadla, nejnověji v mimořádně
úspěšné inscenaci Zítra se bude...
(jvk)
Foto archiv a Mona Martinů |
