|
|
 Mnoho
povyku pro nothing
„Snad nějaký klam zmátl ty tři muže...“ Tuto repliku pronáší
Otec Francisco po nepovedené svatbě hlavní hrdinky komedie
Williama Shakespeara Mnoho povyku pro nic. Ve finále se konají
svatby dvě, když je překonáno mnoho intrik a vyznáno spousta
lásky. Jestli tím „nic“, kvůli kterému se onen povyk strhne,
je intrika, či láska, je ale těžko říct. Hru Mnoho povyku pro
nic nyní nově nastudoval Český rozhlas 3 – Vltava a v premiéře
ji uvede v sobotu 29. května ve 14 hodin.
Komedie Mnoho povyku pro nic byla napsána pravděpodobně na
konci roku 1698 či na začátku roku 1699. Shakespeare měl už za
sebou komedie Zkrocení zlé ženy, Marná lásky snaha a Sen noci
svatojánské a před sebou hořké komedie Konec dobrý, všechno
dobré, Oko za oko nebo romance Zimní pohádka a Cymbelín. Nejen
v chronologii tak tato hra tvoří jakýsi předěl v Shakespearově
komediální tvorbě.
Námět jako v mnoha jiných případech dramatik čerpal
z literatury. Příběh dívky, kterou záměrná pomluva přivede
téměř do záhuby, mohl číst kupříkladu v povídce Mattea Bandela
nebo v Ariostově Zuřivém Orlandovi. Jako v mnoha jiných
případech však není důležité, co hru s využitými díly spojuje,
jako spíš to, co Shakespeare přidal. A že toho nebylo málo,
dokládá fakt, že se hra po více než čtyřech stoletích těší
možná ještě většímu věhlasu než v době svého vzniku.
Mnohé, co tehdejší popularitu komedie přiživovalo, dnes
odpadlo. Už sám titul – Much Ado about Nothing – měl pro
alžbětince pikantní příchuť. Nic, tedy No-thing, byl slangový
termín pro dámské přirození (thing se užívalo pro pánské).
Zároveň se nothing vyslovovalo jako noting, tedy pozorování,
sledování. A sledování, pozorování je jedním z hybných
momentů. Tehdejší divák daleko víc ocenil nejrůznější narážky,
vychutnal si s jiným gustem rituál spílání, který s nasazením
všech sil provozují Benedik a Beatricie. Právě jejich peprné
slovní přestřelky a vůbec celá jejich dějová linka je přínos
Shakespeara. Návštěvníka dnešního představení se známí budou
ptát, kdo hrál tyto dvě postavy, a nikoliv kdo ztvárnil
Claudia a Heru, de facto hlavní postavy hry.
Ale Benedik a Beatricie jsou zrcadlem hlavní milenecké dvojice
a stejně jako oni jsou objekty i aktéry – jak píše ve své
studii Martin Hilský – zápletky zla i zápletky dobra. Všichni
snadno podlehnou intrikám, ať už jsou myšleny dobře, či jsou
vedeny zlým úmyslem. A začínají konat. V jednom případě to
skončí málem tragicky, ve druhém to má za následek lásku jako
trám. Zdá se vám to naivní? Ano, Claudio překvapivě rychle
vzplane láskou a snadno se v ní nechá zviklat, Benedik a
Beatricie ochotně opustí své pozice hašteřivých zastánců
svobody a uvěří vymyšleným zprávám o lásce toho druhého. A
všechno je to tak snadné, vše v tak dokonale se zrcadlící
symetrii, že člověka musí napadnout, zda za tím není spíš
autorův usměv nad nestálostí našich zásad a citů, naší důvěry
v druhé i v sebe sama. A nenecháme se i my dnes, paradoxně
navzdory přemíře informací, ovlivnit zprávami z druhé ruky a
nejsme připraveni na jejich základě vynášet absolutní soudy,
podléhat extrémům a činit více či méně zásadní rozhodnutí?
Tyto otázky byly klíčem k nové inscenaci Českého rozhlasu 3 –
Vltava. Jako základ posloužil překlad Jiřího Joska. Režisér a
autor úpravy Ivan Chrz si ke spolupráci přizval převážně herce
z pražského Dejvického divadla – v ústřední „vedlejší“ dvojici
tak posluchači uslyší Davida Novotného a Simonu Babčákovou.
Natáčelo se v nejrůznějších prostorách Dejvického divadla a v
jeho okolí, v garážích Českého rozhlasu na Vinohradech,
v diskotéce Karlovy lázně, v kostele Panny Marie Sněžné, ale i
v proslulé pivnici U Jelínků. A perlička nakonec: video z
natáčení lze zhlédnout na:
www.youtube.com/user/cro3vltava.
Martin Velíšek, vedoucí Literárně-dramatické redakce
ČRo 3 – Vltava
Foto Martin Velíšek |
