|
|
 Petr
Koudelka, spisovatel a publicista
Vítejte ve světě 3D!
Přichází nová revoluce, která konečně obrátí celý svět vzhůru
nohama. Však jsme se už načekali! Jsou toho plné noviny.
Chodím kolem filmových plakátů , které mě lákají na zvláštní
podívanou: 3D. Nejlepší film všech dob, Avatar, nezískal sice
mnoho Oscarů, ale je 3D. Další už jsou v kinech, nebo je
filmaři s velkou slávou připravují. V obchodech s elektronikou
se mají ještě letos objevit nové televizní příjímače 3D. Známý
kameraman vlastní fotoaparát 3D. Jeden malíř dokonce slibuje
obrazy 3D a všude se o tom mluví. 3D ovládlo veřejnost,
konečně se změní náš pohled na svět, 3D přinese možná řešení
všech problémů.
Je to něco, co tu ještě nebylo. 3D – výška, šířka, hloubka.
Nebo délka, jako v geometrii. Vzpomínám si, kdy jsem to poprvé
viděl. V Mnichově, v kině IMAX. Aby se diváci rozcvičili,
pouštěli nám nejprve cvičné krátké filmečky. Jeden malíř
pokojů stál na štaflích, najednou se zakymácel a padal –
rovnou na nás. My, co jsme to neznali, jsme instinktivně
zvedli ruku před obličej, aby nás štafle neuhodily a barva
nezacákala. Musím poznamenat, že předtím jsme dostali brýle,
abychom 3D vůbec viděli. Tato revoluce dorazila už k nám.
Čtenáři mých fejetonů, kteří jsou tak laskaví, že je čtou a že
v nich nacházejí metafory a paralely s jevy z našeho všedního
života, čekají na svou chvíli, na příklad, srovnání, nadsázku,
k nimž poskytuje fejeton prostor. Konečně je tady: Brýle! Ano,
museli bychom dostat brýle, kterými bychom se na svět začali
dívat z růžového úhlu pohledu, protože to, co vidíme očima, je
velice nevábné. Ale to už tady bylo: růžové brýle. Komenský a
jeho originální úvahy o mámení smyslů.
Tak jinak. To je ta revoluce, na kterou jsme čekali? Vždyť je
to jenom další hračka v infantilním světě, ve kterém žijeme.
Čím se to zabýváme od rána do večera? Samými hloupostmi.
Vyrábíme hlouposti, pokud máme to štěstí, že chodíme do práce.
Posloucháme hlouposti od nadřízených, vyprávíme hlouposti
kolegům. Ale na konci kolotoče je výdělek, kterým zajišťujeme
existenci rodiny. Hlouposti se na nás hrnou z televize,
knihkupectví jsou plná hloupých knížek, mezi kterými je těžké
rozeznat tu dobrou. Auto, počítač, mobil – nejsou to také
hračky, které nás obklopují? Někdo nám stále víc hraček
vnucuje – budou prý ještě pestřejší, výkonnější,
digitalizovanější. Internet, který už dnes obsahuje nekonečné
množství hlouposti a prázdnoty, bude ještě rychlejší.
Počítačové hry budou ještě víc přitahovat teenagery, aby u
nich trávili celé noci. Blogy budou sloužit ještě většímu
množství arogantních psychopatů než dosud. Na obzoru je nová
technologická proměna – multimediální hračky ovládnou svět,
pohltí televizi a vy si budete moci kdykoliv a kdekoliv pustit
cokoliv na svém médiu, které budete nosit všude s sebou. Říká
se tomu média na žádost – na žádost se bude umisťovat i
reklama, kvůli níž a samozřejmě následnému prodeji zboží se to
všechno dělá. Člověk „na žádost“ si bude moci kupovat ještě
víc hloupostí než dřív.
O takovém světě zřejmě spousta lidí nemá ani ponětí, dokonce
si myslí, že takový svět ani neexistuje. Všechno je naopak
v pořádku, internet nám zaplaťpámbu slouží, potřebujeme se
jenom trochu víc podobat úspěšným sousedům v Evropské unii, ne
těm nešťastným Řekům, ale Francouzům, Němcům. Španělům... ne,
pozor, těm už ne, s těmi je to taky nějaké divně nahnuté! Máme
před sebou úžasnou perspektivu, jsme přece každý tak trochu
ekonom a vidíme do toho, že kapitalismus a volný trh... a tak
dále. Nějaké ty drobnosti jako rozkrádané miliardy na
veřejných zakázkách (a to je jen špička ledovce, pánové!) se
vyřeší za pochodu. Systém je správný, jenom lidé jsou holt
lidé (ale to už jsme také jednou slyšeli!). Žijeme přece
v nejlepším z možných světů, jak řekl filozof.
A do toho přichází revoluce 3D, aby nám otevřela oči. Chlapec,
který ještě nedávno, v minulé pohádce, vykřikl „Král je
nahý!“, už zase volá: 3D je přece jenom náš trojrozměrný svět,
nic víc!
Používám symbolu 3D, abych se dozvěděl něco víc o příčinách
našich potíží. Nás – lidstva. Nebo západní civilizace, abych
byl skromnější. Ve filmu je to možná revoluce, ale 3D je náš
každodenní svět a právě to, že v něm žijeme, je naše omezení,
náš úděl, naše konečná. Vždycky, když jsme opustili
trojrozměrný svět, museli jsme narazit. Naposled s ideou
pokroku. Podle lidské pýchy se vše vyvíjí neustále kupředu,
výš, lineárně vpřed, k lepším zítřkům. Tuto myšlenku jsme už
sice opustili, ale stále se chováme dál tak, jako by platila.
Růst růstu a růst zisků, což je jedno a totéž, je hlavní
strategií hospodářství. Hromadění majetku je hlavním cílem
jednotlivců, rodin, národů. Stále víc, stále výš, stále dál,
slyšíme kolem sebe a měříme svůj život růstem HDP.
Jenom tři jsou rozměry našeho prostoročasu. Někdo v tom vidí
geometrii, někdo filozofii, ale jsou to jenom naše limity.
Cožpak nemůžeme v našem omezeném světě žít jako spokojené
omezené kosmické bytosti? Kam se řítí tisíce kamionů, plně
naložených hloupostmi? Nemůžeme si pomáhat, pracovat na polích
a v řemeslných dílnách, dělit se o přebytky s potřebnými,
podporovat ubožáky? Nemůžeme, protože svět řídí chytráci,
kteří si plní kapsy. Nevšimli si, že další rozměr se koupit
nedá. |
