Číslo 16 / 2010.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s písničkářkou.
Radůzou.

Naši na vlnách z Met

Rozhlasové přenosy z Metropolitní opery v New Yorku obohacují nejen posluchače ČRo 3 – Vltava a nejen dnes. Vůbec první přenos se zdařil již před sto lety, 13. ledna 1910, kdy američtí průkopníci radiofonie vysílali z Met signál pro sluchátka krystalek až (!) do New Jersey. V historickém večeru zpívali v Komediantech Enrico Caruso a v Sedláku kavalíru Ema Destinnová. Žádný záznam se nepořizoval a pokus se neopakoval. Všech dalších téměř dvě stě padesát vystoupení Emy Destinnové na scéně Met tak zůstalo bez doteku s rozhlasem – včetně newyorských premiér Nížiny, La Wally, Prodané nevěsty, Germanie, Pikové dámy a světové premiéry Děvčete ze zlatého Západu.

Dvou vynikajících tenoristů ze Zemí koruny české, kteří působili v Met v téže době, se rozhlas nedotkl vůbec. Karel Burian zde zpíval v letech 1906–1913 více než stodvacetkrát nejnáročnější úlohy: Tannhäusera, Lohengrina, Siegfrieda, Heroda, Tristana, Siegmunda, Florestana, Logeho a Parsifala. Leo Slezak zde zpíval od roku 1909 po čtyři sezony rovněž více než stokrát, především Otella, Tannhäusera a Manrica, ale také Stolzinga, Radama a Stradellu. Rozhlas nezprostředkoval – to opravdu nemohl – ani výkony českých choreografů na zdejší scéně, Ottokara Bártíka a Augustina Bergera.

Konečně v přímém přenosu

Do sítě amerických rozhlasových stanic, která poté vznikla a rostla, se opera vysílala častěji až od prosince 1931. V roce 1932, památném pro četnost rozhlasových přenosů, konečně došlo i na splátku dluhu vůči českým zpěvákům. Od té doby se na vysílání z Met podíleli téměř všichni umělci z českých zemí, jejichž dráha se dotkla nejslavnějšího operního divadla amerického kontinentu. V přímém přenosu tak konečně zazněl i alt pražské rodačky Ernestiny Schumannové-Heinkové, angažované již roku 1899. Šestašedesátkrát zde zpívala Ortrudu a dalších šestnáct rolí ve více než dvou stovkách večerů. Na konci její umělecké dráhy, v únoru a březnu 1932, přenášel rozhlas alespoň její Erdu ve Zlatu Rýna a v Siegfriedovi.
Z další generace pěvců narozených v našich zemích nastoupila do Met v listopadu 1921 Maria Jeritza (Jedličková), rodem z Brna. Debutovala v Mrtvém městě, proslula jako Tosca, Thais, Fedora, Minnie i Carmen, zpívala v Bludném Holanďanu, Tannhäuseru, Lohengrinu a Růžovém kavalíru, v prosinci 1924 zdet premiérovala Jenůfu, poté i Turandot, Violantu a Egyptskou Helenu. Ačkoli zpívala v Met téměř třistapadesátkrát, rozhlasový přenos ji zastihl také až při posledním vystoupení – v úloze Alžběty v Tannhäuseru v prosinci 1932.
Nepřehlédnutelnou stopu zanechal za oceánem i český basista Pavel Ludikar (Vyskočil), rodem z Prahy, známý též v Jižní Americe. V Met zpíval mimo jiné v Turandot, Kouzelné flétně, Romeovi a Julii, Pelléovi a Melisandě, Andreovi Chénierovi a v Hoffmannových povídkách – celkem 220 představení. Rozhlasové přenosy jej zastihly zmíněného roku 1932 v Sadkovi a v Afričance.
Početněji šířil rozhlas z Met výtečně školený soprán terezínské rodačky Marie Müllerové v přenosech Lohengrina, Simona Boccanegry, Dona Giovanniho, Bohémy a Tannhäusera. Zpívala zde také Mařenku, Mimi, Agátu, Aidu, Evičku, Butterfly, Oktaviána a první Dorotku ve Švandovi dudákovi. Se souborem Met vystoupila téměř dvěstěkrát.

„Prodanka“ za mořem

V květnu 1937 zazněla v rozhlasovém přenosu z Met poprvé česká opera – Prodaná nevěsta. Anglicky zpívanému představení s americkými pěvci se dokonce dostalo trvalého záznamu. Dirigoval Wilfred Pelletier. Můžeme jen litovat, že obnovené nastudování v únoru 1941 s Jarmilou Novotnou v roli Mařenky už nemělo štěstí ani na záznam, ani na přenos. Okouzlující česká sopranistka však stála u prvního z následující dlouhé řady přímých vysílání z Met, kterou po více než šest desetiletí podporovala společnost Texaco. V prosinci 1940 zpívala Cherubína ve Figarově svatbě a během šestnácti sezon na zdejší scéně se účastnila celkem jednadvaceti dalších rozhlasových přenosů: sedmkrát ve Figarově svatbě, čtyřikrát v Růžovém kavalíru, dvakrát v Kouzelné flétně, Donu Giovannim a Hoffmannových povídkách a také v Orfeovi a Eurydice, Traviatě, Zlatu Rýna a Netopýru. Většina z těchto večerů byla zvukově zaznamenána.
Od roku 1941 působil v Met další pražský rodák, tenorista Kurt Baum. Se zdejším souborem zpíval ve více než třech stech padesáti operních představeních – nejčastěji byl Radamem, Manricem, Italským pěvcem v Růžovém kavalíru a Donem José. V Normě byl dvakrát partnerem Marie Callasové. Zpíval v téměř třiceti rozhlasových přenosech, naposled při galavečeru v dubnu 1966.
Bariéry hranic násilně rozděleného světa jako první překonala výjimečností svého hlasu dramatická sopranistka Ludmila Dvořáková, pocházející z Kolína. Do Met byla pozvána v roce 1966 s Leonorou z Fidelia a i dál vystupovala pouze v nejnáročnějších úlohách: jako Isolda, Ortruda, Chrysothemis a Senta – rozhlas však přenášel její hlas pouze v únoru 1968 v představení Lohengrina.
Další čeští umělci působící v Met zůstávali v té době v rozhlasových přenosech (opět) nutně „neslyšitelní“. Například výtvarník scény Josef Svoboda, který se podílel na Carmen, Sicilských nešporách a Prodané nevěstě, a právě na této opeře s ním spolupracující výtvarník kostýmů Jan Skalický a choreograf Pavel Šmok.

Nejen Mahler

Třetím z dirigentů narozených v českých zemích – počítáme-li i rodáka z Kališť Gustava Mahlera a rodáka z Prahy Georga Schicka – , kteří v Met působili, byl Rafael Kubelík, rodem z Býchor, první skutečný hudební ředitel této prestižní scény. S Met spolupracoval pouze krátce, v letech 1973–1974, ale zanechal dodnes připomínanou, kvalitativně hlubokou stopu také v prvních stereofonních přenosech svých nastudování Trójanů v Kartágu a v Soumraku bohů. Gustava Mahlera rozhlas do roku 1910 nezastihl, George Schick dirigoval v letech 1958–1969 devět rozhlasových přenosů.
S hostujícím operním souborem z Hamburku stanula na scéně Met roku 1967 první česká Kostelnička (byť v němčině), dramatická sopranistka Naděžda Kniplová. Nadšené přijetí Její pastorkyně ale proběhlo bez rozhlasových mikrofonů.
V rozmezí následujícího desetiletí vstoupili do Met tři umělci ze Slovenska: v roce 1967 Lucia Poppová, o deset let později Peter Dvorský a Edita Grúberová. Obě sopranistky debutovaly v úloze Královny noci, Lucia Poppová navíc zpívala Paminu a Žofii v Růžovém kavalíru, Edita Grúberová Lucii, Elvíru, Violettu a Zerbinettu. Rozhlasové přenosy byly k oběma skoupé, pro každou pěvkyni jen dva.
Peter Dvorský tu debutoval v Traviatě, vrátil se do Bohémy a Madame Butterfly. Zpíval i v Manon Lescaut a v Maškarním plese. Rozhlas nabídl jeho Pinkertona a rytíře Des Grieux.
V osmdesátých letech zpřítomnilo šest přenosů tenoristu Petera Hofmanna, kterého je možno počítat mezi pěvce z českých zemí pro rodiště v Mariánských Lázních. V Met debutoval v lednu 1980 jako Lohengrin, poté zpíval i Siegmunda, Stolzinga a Parsifala.
Česká mezzosopranistka Eva Randová – pochází z Kolína – vstoupila do Met v září 1981 v úloze Erdy ve Zlatu Rýna. V rozhlasových přenosech zpívala dvě své další newyorské role: Venuši v Tannhäuseru a Kabanichu v Kátě Kabanové.
Málo se ví, že více než dvěstěkrát zpíval v Met od března 1983 slovenský basista Sergej Kopčák (Koptchak), kmenový člen souboru. Vstoupil sem v roli Borise Godunova. Nejčastěji ale představoval Komtura, Sparafucila a Pimena, vedle nichž přenášel rozhlas jeho výkony také v Donu Carlosovi, Kátě Kabanové, Katěrině Izmailovové, Luise Millerové, Mojžíši a Áronovi, Zlatu Rýna, Rusalce, Turandot, Valkýře a Vojně a míru – celkem osmnáctkrát.
Na podzim 1985 byl do Met pozván čtvrtý dirigent z českých zemí – Václav Neumann –k nastudování Její pastorkyně, podruhé v angličtině. Bohužel žádné z jeho deseti představení se nepotkalo s rozhlasovým přenosem.

Léta devadesátá

Jedinečná umělkyně Gabriela Beňačková byla angažována do Met v únoru 1991 na premiéru a sedm repríz Káti Kabanové. V následujícím roce byla pozvána do Fidelia, zpívala také Mimi, uvedla svou vzorovou Jenůfu a vzápětí v listopadu 1993 poprvé v Met Rusalku. Roku 1999 byla znovu pozvána jako Desdemona. Přenosy zachytily všechny tři její české role.
Společně s Gabrielou Beňačkovou debutoval v únoru 1991 v Met švýcarský tenorista českého původu Peter Straka. Ve dvou inscenacích Káti Kabanové zpíval Kudrjáše i pro rozhlas a nejnověji se vrátil v listopadu 2009 rolí Velkého vězně do prvního uvedení opery Z mrtvého domu, rovněž přenášené v přímém přenosu.
Téměř současně, v únoru 1991, zde debutoval právem oceňovaný dirigent Jiří Kout. Byl pozván k hudebnímu nastudování Růžového kavalíra, z jehož čtrnácti představení, která řídil, přenášel rozhlas čtvrté a třinácté.
Často připomínaná sopranistka Eva Urbanová vstoupila na scénu Met v březnu 1998 záskokem za Deboru Polaskiovou od druhého dějství Lohengrina v roli Ortrudy. Již předtím zpívala se souborem Met v areálu Gateway Santuzzu, která se pak stala její nejčastější rolí i na scéně Met, celkem osmkrát. Zpívala zde také Tosku a Cizí kněžnu v Rusalce a se souborem Met na zájezdech Turandot. Rozhlasové přenosy Evu Urbanovou bohužel minuly.
Shodně v pěti rolích se představila v Met vysoce uznávaná česká mezzosopranistka Magdalena Kožená. Debutovala v listopadu 2003 v úloze Cherubína. Vracela se v mozartovských rolích Dorabelly a Idamanta a v úloze Janáčkovy Varvary, vždy s rozhlasovými přenosy. Při zájezdu souboru Met do Japonska v červnu 2006 zpívala Zerlinu.
Od prosince 2004 působí v Met dirigent Jiří Bělohlávek. Řídil zde postupně Káťu Kabanovou, Její pastorkyňu, Evžena Oněgina a Rusalku, vše také v rozhlasových přenosech.
Dvanáctého listopadu 2009, kdy Met převzala vídeňskou inscenaci Janáčkovy opery Z mrtvého domu v režii Patrice Chéreaua, debutovalo na její scéně třináct umělců, mezi nimi pěvci Štefan Margita, Vladimír Chmelo a Aleš Jenis. Dirigoval Esa-Pekka Salonen. Rozhlasový přenos má sice konkurenci v záznamu téže inscenace s týmiž jmenovanými pěvci z roku 2007 z Aix-en-Provence na DVD, ale ono magické napětí, které vyzařuje ze scény právem opředené velkými dějinami, zůstává v rozhlasovém záznamu neopakovatelné a jedinečné.

Jan Králík, publicista