Xaver, Vojcek a jiní Magoři aneb To „nej“ z rádia

V minulém čísle jste se na tomto místě seznámili s nejvybranějšími kulturními zážitky roku 2009 – jak je redakci v tradiční anketě sdělili blízcí spolupracovníci a přátelé Týdeníku Rozhlas. V tomto čísle si vám dovolujeme nabídnout rozhlasovou část ankety. Dalších autorů tohoto listu jsme se zeptali na jejich rozhlasový zážitek roku a požádali také o zdůvodnění svého soudu. A ještě užitečná, byť ne zcela zaručená informace: velkou část pořadů, na které znovu upozorňují následující řádky, byste měli nalézt v internetovém Rádiu na přání.

Marek Janáč – srozumitelný, ale ne povrchníJakub Kamberský, student FF UK, publicista

V množství hodnotných projektů, kterých rozhlas každoročně  vyprodukuje desítky, u mě za rok 2009 jednoznačně vyhrál dokumentární cyklus týmu Marka Janáče Proces H, který naprosto srozumitelnou, nikoli však povrchní formou, rekonstruoval den po dni zinscenovaný proces s Miladou Horákovou a ostatními obviněnými v roce 1950. Na celém projektu oceňuji zejména kompletně odvysílané archivní záznamy tehdejšího vysílání Československého rozhlasu. Právem lze říci, že cyklus nebyl rozhodně doplňkem stejnojmenného televizního dokumentárního cyklu.
Foto Jarka Šnajberková 

Pořad „Nedivadlo“ Ivana Vyskočila připomněl osmdesátiny legendárního českého divadelníkaPetr Pavlovský, kritik

Na ČRo 3 – Vltava mě loni nejvíc zaujaly Osudy Jana Vladislava, vzpomínky básníka, esejisty a překladatele uvedené krátce před jeho úmrtím. Pořad připravil Jiří Vondráček. Stejný autor je podepsán i pod pořadem „Nedivadlo“ Ivana Vyskočila natočeným k osmdesátinám spisovatele a dramatika. A z programu ČRo 6 bych vybral Názory a argumenty, po mém soudu nejlepší komentátorskou rubriku v našem mediálním světě. 

Vladimír Karfík, publicista a literární kritik

Nestačím se divit, jak jsme pořád konzervativní, jak těžko se tu prosazují soudobá díla, nejhůře snad v hudbě. Ze světa chodí zprávy, s jakým úspěchem se tam hrají moderní čeští skladatelé, a tady, vyjma Brna, máme stoletý problém snad i s Janáčkem! Že bychom byli posluchači tak zaostalí? Dosti dávno jsem se ocitl na mši v Buckowě, a co tam neslyším – Klementa Slavického! To se u nás nemohlo stát. Setkat se třeba s Foerstrem, toť skoro zázrak. Za jeden z největších výkonů Českého rozhlasu tedy mám loňskou jubilejní péči o seznámení s nevídaným rozsahem, formální rozmanitostí a živostí díla Bohuslava Martinů, doposud nepřiznaného klasika.

Rita Kindlerová, překladatelka

Bohužel, loni jsem žádný úžasný zážitek s rozhlasem neměla. Připadá mi, že her a dramatizací je čím dál méně, opakují se staré věci, což je fajn, ale většinou v takovou dobu, kdy je člověk ještě v práci, nebo už spí... Každopádně mám pravidelné zážitky s Ivanem Rumlem v nedělním pořadu Krásné hlasy na Vltavě. Už si ani neděli bez árií nedovedu představit. A stanice D-dur udělá také vždy celkově dobře. Díky jim za to.

Eugene Ionesco dávno odpočívá na Montparnassu. Jeho hry ale stále přitahují diváky, čtenáře i posluchače.Jan Halas, publicista

Při tom množství slyšeného je odpověď takřka nemožná. Vzpomínám, že se mi velice líbil Páteční večer k osmdesátinám Ivana Vyskočila, pak většina Osudů a líbilo se mi také Buriánkovo nastudování Ioneskovy Plešaté zpěvačky. Tato milá „absurditka“ se v rozhlase cítí lépe než na jevišti.

Přemysl Hnilička, publicista,
tvůrce internetových stránek Panáček v říši mluveného slova
 

Loňský rok byl na zajímavé a kvalitní inscenace velmi bohatý. Zmínil bych hru autorské dvojice Jaroslav Rudiš – Petr Pýcha Salcburský guláš, ale především seriál Jana Vedrala Xaver, který před Vánocemi v premiéře uvedla stanice Vltava a který skvěle ukazuje nejen historickou postavu Miroslava Mráze, neuvěřitelně hrůznou to figuru české komunistické a především normalizační pa-kultury, ale i nepříliš pěkné zákulisí veřejnoprávního rozhlasového média. Jan Vedral ve své nejlepší formě. Pochvalu si zaslouží i letos ukončený cyklus Jiřího Kamena z knih Korespondence V+W Sranda přestává, a to bohužel často, humor nikdy. Jde o vynikajícím způsobem připravený literární pořad s výjimečnými přetělesněnými Jiřím Hromadou (Werich) a Lukášem Hlavicou (Voskovec). Šlo o náročný úkol – vybrat z tisíců stran literárního odkazu Osvobozených to nejzajímavější a přitom se vyhnout určité bulvarizaci (přeci jen, oba pánové ve svých dopisech řeší i soukromé problémy). Nejvíce se vydařil asi nejnáročnější, poslední díl – loučení dvou starých klaunů a siamských dvojčat přes oceán.

Stanice Vltava loni představila ve svých Schůzkách s literaturou i dílo čerstvé nositelky Nobelovy ceny Herty MüllerovéHana Primusová, publicistka

Některé pravidelné pořady Českého rozhlasu už téměř rituálně rámují můj víkend. Začíná to sobotou, kdy vstávám s Meteorem a dopolední kávu popíjím s Klubem osamělých srdcí seržanta Pepře na Praze (což mi někdy „překazí“ Vltava, zláká-li mě obsah Víkendové přílohy). A končí nedělními večerními Schůzkami s literaturou na Vltavě. Právě tento cyklus mi přinesl „rozhlasový zážitek roku 2009“: Byl to pořad Kde je domov, v němž vynikající překladatelka Jana Zoubková představila osobnost a dílo letošní nositelky Nobelovy ceny za literaturu Herty Müllerové.

Jan Mattuš, překladatel a publicista

Zážitkem byl dvouhodinový přenos z de facto dvousekundové události, když jsem na zpravodajské stanici španělského rozhlasu poslouchal závěr volby pořadatele olympiády 2016. Šlo jen a pouze o to, že se rozbalí a přečte papírek se jménem vítěze (Madrid nebo Rio de Janeiro). Ten vrchol nastal zhruba v polovině vysílání, když hodinu předtím dokázali reportéři neuvěřitelně gradovat napětí, druhou hodinu je zase mírnit. Vyhrálo Rio, jásot nezavládl, ovšem uvařit takové drama z takové vody svedou jistě jen rozhlasoví profíci první kategorie!

Z Pravdivého příběhu Plastic People četl vedle Oldřicha Kaisera i sám autor – Ivan Martin JirousMiloš Doležal, básník a redaktor ČRo 3 – Vltava

Četba na pokračování – Ivan Martin Jirous: Pravdivý příběh Plastic People. V režii Markéty Jahodové účinkovali „Magor“ a Oldřich Kaiser. Neherec s hercem ve skvělé, ba přímo kongeniální kombinaci.
Foto Tomáš Lisý

Agáta Pilátová, publicistka

Trochu jsem váhala nad cyklem Osudy na stanici Vltava, který mám ráda (i když většinou stíhám až v popůlnoční repríze), ale nakonec přece jen volím rozhlasovou osobnost, která (nejen mně) dlouhodobě přináší inspirativní zážitky. Wanda Dobrovská, spolupracovnice ČRo 3 – Vltava, se většinou věnuje soudobé vážné hudbě. Výtečná komentátorka, popularizátorka i moderátorka, která umí přiblížit řeč moderní a současné hudební tvorby jako málokdo. Činí tak s osobním nasazením a přitažlivě; prezentuje informace, výklad i zasvěcený názor; dokáže vyprávět i hodnotit. A ještě tak, že máte dojem, jakoby to říkala jen vám.

První rozhlasové nastudování Büchnerova Vojcka režíroval Aleš VrzákIvan Němec, publicista

Nevšedním zážitkem bylo pro mě první rozhlasové nastudování Büchnerova Vojcka. Ceny, které si tato inscenace odnesla ze světových festivalů, svědčí o tom,  že moje uznání nezůstalo osamocené. Obdiv zaslouží úprava scénáře dramaturga Hynka Pekárka, jenž se dokázal vyrovnat s nevšední kompozicí nedokončené dramatické předlohy. Oceňuji vynalézavost, s níž dokázal režisér Aleš Vrzák využít významotvornou scénickou hudbu a emocionálně působící zvukový design Michala Rataje. Obdivuhodná byla i režisérova detailně promyšlená práce  s herci, kteří podali vynikající výkony.
Foto David Novotný

Jitka Novotná, publicistka, tisková mluvčí SOČRu

Docela nedávno pozvala Jana Klusáková do pořadu SOS paní, která seděla v brněnském studiu, nápadně a často se smála a byla představena jako autorka knížky Maminko, nezpívej. (Moje dcera ke mně vysílá spíš opačné prosby..., každopádně jsem předpokládala, že ke slovu přijde téma „hudba v rodině“.) Záhy se ukázalo, že ona veselá paní je maminkou dvou chlapců, z nichž jeden je postižen autismem, dětskou mozkovou obrnou a epilepsií. Druhý se do devíti měsíců jevil být v pořádku, pak ale padla krutá diagnóza: ani on není bez problémů. Najednou mi smích Jany Makovcové zněl docela nově. Dával tušit neobyčejně silnou bytost, v mnoha ohledech inspirativní, a v neposlední řadě obdařenou nadhledem a humorem. To působivé setkání po rozhlasových vlnách mě přivedlo k pokornému zamyšlení nad pojmy, jako jsou štěstí, vděk a naděje.

Rozhovory Jany Klusákové – jistota večerního RadiožurnáluMilan Šefl, redaktor Týdeníku Rozhlas

Mým nejvýraznějším rozhlasovým zážitkem roku je sedmidílný seriál Xaver, v němž Jan Vedral nesmírně kreativně zpracoval svým způsobem fascinující příběh komunistického rozhlasového agitátora schopného a ochotného ničit osudy druhých. Vedralova Xavera lze ale sledovat i jako svébytný esej o společnosti, která se bojí přiznat si pravdu, byť je do očí bijící. Další rozhlasovou radost mi pravidelně přinášela četba na pokračování z Jirousova Pravdivého příběhu Plastic People, v níž se „Magorův“ autorský přednes prolínal s nápaditou interpretací Oldřicha Kaisera. A na závěr si neodpustím smeknout před tím, jak zajímavé a „aktuální“ hosty si do pořadu Nad věcí ČRo 1 – Radiožurnálu pravidelně zve Jana Klusáková a jak příjemné a obsažné ty rozhovory jsou.
Foto Vít Klusák

Milan Pokorný, šéfredaktor Týdeníku Rozhlas

Snad mi bude prominuto, když název ankety posunu do množného čísla. Chci totiž psát o Víkendové příloze stanice Vltava, dezertu v nabídce Českého rozhlasu 3, která marnotratně, bez jediné reprízy (za kterou se velmi přimlouvám) plýtvá skvělými nápady i neméně skvělými způsoby jejich zpracování. Tady je věru těžké vyzvednout jediný pořad. Byla jím surrealisticky labužnická montáž Pochválen buď, otče knedlíku? Či rozhlasové trojité salto na závěr roku – Klauniády na Vltavě? Rukopis týmu Víkendové přílohy je dobře rozpoznatelný v silvestrovských maratonech – ten předloňský, podzemní, jsem si pořádně vychutnal až koncem loňského srpna, na letní opakování toho zatím posledního se těším už teď.

Připravil Milan Šefl



  O druhém pohledu
 Televizní glosář
 
   Lara Croft vysokých tónů

   
Navštivte
 
   Xaver, Vojcek a jiní Magoři
   Téma