Číslo 40 / 2009.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s textařem a producentem.
Michalem Horáčkem.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 




Ivan Kraus, spisovatel

Konec světa

V knihkupectví přibývá knih, které ze zabývají nejrůznějšími konci.
Bill Mc Kibben napsal Konec přírody, Francis Fukuyama Konec historie, David Lindley je autorem knihy Konec fyziky, John Horgan vydal Konec vědy, Joseph Camilieri přispěl knihou Konec suverenity a Alexander Sthromas si klade otázku svým dílem Konec -ismů?
Někteří autoři jsou konkrétnější.
Christopher Wood napsal Konec Japonska a Kenichi Ohmae Konec národního státu.
Také ekonomové se nechali slyšet.
Paul Ormerod je autorem Konce ekonomie, Robert Kuttner Konce volnosti a Jeremy Rifkin Konce práce. Mickey Kaus napsal Konec rovnosti, Neil Postman Konec vzdělání, Philip Brown vytvořil Smrt intimity, Julian Hafrier Konec manželství a George Zito Konec významu.
Na jednu knihu nesmím zapomenout: Elizabeth Pinchotová příchází s titulem Konec byrokracie. Tuhle knížku bych měl asi vyhledat a nechat si ji z Anglie poslat. Rád bych totiž věděl, z čeho autorka čerpá naději, že tohle zlo skončí.
Ačkoli chovám respekt vůči všem autorům, domnívám se, že jejich individuální přístup je namahavý a pro čtenáře příliš náročný. Myslím si, že hlavní otázkou bude, kdo ke konci světa přispěl a jak.
Historici budou pátrat v minulosti, a protože není znám podobný případ, dojdou patrně k závěru, že s vývojem společnosti nemá konec světa moc společného.
Žurnalisté se odvolají na historiky. Pak doporučí čtenářům, aby odebírali ty noviny, které je budou objektivně a včas o konci světa informovat, neboli ty, v jejichž redacích pracují.
Členové politických stran se zachovají jako obvykle. Strany vládní dokážou hbitě veřejnosti, že nemají ani nejmenší zásluhu na tom, do jakého stavu svět dospěl. A jak je dobrým zvykem, poukážou zároveň na to, kdo nese vinu: strany, které byly u vlády dříve.
Političtí komentátoři se přikloní k jedné, nebo druhé straně, podle toho, kdo jejich list nebo vysílač financuje.
Podnikatelé učiní prohlášení, v němž odhalí jednoznačnou vinu vinu odborů. Odbory udělají pravý opak. Zaměstnavatelé osočí zaměstnance, že přispěli ke konci světa svými nerozumnými požadavky. Zaměstnanci budou tvrdit, že vinni jsou naopak zaměstnavatelé, kteří nebyli ochotni vyhovět jejich oprávněným požadavkům.
Protože konec světa není něco, k čemu by docházelo každé jaro, ozvou se jistě také vlády.
Země, kde vládnou náboženští fanatici, prohlásí, že konec světa způsobily státy, kde se nežije podle koránu. Demokratické země naopak obviní tyto země. Vatikán objeví důvody v ateismu.
Ateisté si to nenechají líbit. Chyba, prohlásí, je v zastaralé víře.
O slovo se přihlásí ekologové: konec světa přivodil průmysl.
Zástupci průmyslu obviní ekology. Kdyby nebrzdili vývoj, bylo možno konci světa zabránit. Exaktní vědci odsoudí humanisty. Ti poukážou na to, k jakým následkům může přispět exaktní věda.
Rasisté najdou důvody v emigrantech, emigranti v rasismu.
Bohatí budou trvat na tom, že konec světa nastal kvůli převaze nemajetných. Chudí si budou jisti, že katastrofu přivodila mocná vrstva egoistických boháčů. Mladá generace prohlásí, že vše zavinila zkostnatělá generace starších. Ta bude přesvědčena o tom, že ke konci světa přispěli mladí svou neochotou se přizpůsobit. Bezdětní budou podezírat rodiny s mnoha dětmi, které vzápětí osočí bezdětné. Pacifisté zjistí, že koncem světa jsou vinni radikálové, a radikálové si budou naopak jisti, že vinu nesou pacifisté.
Zdá se, že scénář konce světa je vlastně jednoduchý.
Myslím si, že lze odhadnout, kdy dojde ke konci světa. Až nikdo neponese za nic odpovědnost. Až většina bude patřit k menšinám a každá z menšin uzná a prohlásí jen svůj pohled na svět za správný, bude začátek konce světa nevyhnutelný.
Byl by však jistě omyl představovat si, že k němu dojde náhle a hlavně plánovaně a ohlášeně. Byla by velká chyba domnívat se, že nastane někdy o víkendu, po dovolené, nebo snad v den svátku, který je předem označen v kalendáři.
I konec světa má jistě svůj začátek. Potíž je v tom, že je nenápadný. Lze ho jen těžko poznat. Proto bychom se měli lépe dívat kolem sebe a trochu víc přemýšlet.
Jen pro případ, že by konec už náhodou začal.



  Čerti v Úštěku, pars pro toto
  Jak to vidí Jaroslav Vanča
 
   Návrat ke kořenům

   Pořiďte si
 
   O zrcadle minulosti
   Televizní glosář