Číslo 40 / 2009.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s textařem a producentem.
Michalem Horáčkem.

Rittsteinovo malířské panoptikum na Hluboké

Malíř, grafik a ilustrátor Michael Rittstein nabízí retrospektivu svého díla s ironicky návodným názvem Vlhkou stopou (o vodu se dělím s hady) v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou. Až do 1. listopadu zde můžete zhlédnout výběr jeho děl, jehož společným jmenovatelem zůstává vzácné spojení hyperbolizace témat s jejich parabolizací a ve kterém je podobenství traktováno pomocí nadsázky a nadsázka korigována sdělným významem podobenství. O práci na koncepci a instalaci výstavy se autor podělil s  dlouholetým kurátorem galerie Vladimírem Tetivou.

Je poučné vidět autorovu tvorbu v takovém časovém záběru – od menších, experimentujících prací, vzniklých těsně po studiích na AVU, až po velké syntetické formáty téměř šedesátiletého pedagoga na téže škole, obdařeného úspěchy a – v mezích možností, jež současné výtvarné umění našim tvůrcům přináší – popularitou. V tomto panoramatickém pohledu vyniká neochvějná suverénnost figurální kresby v souvislosti s expresívním malířským projevem. Snad jen tendence k monumentalizaci časem narůstá, pochopitelná u kreslíře natolik zručného, obdařeného navíc přesným prostorovým viděním (nadto v složitých figurativních sestavách a deformacích!). Poznávacím Rittsteinovým znamením je důraz na symbiotické prolínání civilizace a přírody, přičemž ironizována je pochopitelně neuvědomělá vegetativnost a cykličnost toho prvého.

Ke cti výstavy lze dodat, že ze tří velkých autorových retrospektiv v posledních letech je zde největší důraz kladen na tu nejaktuálnější polohu, divácky stejně přitažlivou, jakkoli námětově bizarní a tematicky sarkastickou, ba moralizující. Naplňuje v ní osobní téma nezávislého pohledu provokujícího malířského psychologa, zdánlivě nezávazně se bavícího pestrobarevným rejem pastelového konzumeristického světa globálního kapitalismu. Ve skutečnosti je svým sarkasmem jakožto zástupným pojmenováním angažován v úsilí o „polidšťování světa“, jako ostatně každý umělec, který u vědomí forem ideálních záměrně deformuje optiku světa skutečného (není snad od věci srovnat jeho deskripci společnosti s antiutopiemi Jonathana Swifta). Navíc se v jeho díle grotesknost přirozeně propojuje s vědomou exploatací nových forem světového malířství, a to v míře u jiných nevídané…

Jaroslav Vanča, scenárista a výtvarný kritik