|
|
 Jiřina
Šiklová, socioložka
Staré noviny a kuna na půdě
Na půdě naší chalupy si udělala hnízdo kuna. Když vyvedla
mladé, šla jsem to tam uklidit. Rodinka se zahnízdila v kupě
starých novin, asi jim bylo v těch papírech teplo. A tak jsem
brala po letech do ruky staré Listy (co kdysi vycházely
v Římě), výtisky Přítomnosti, A2, Respektu i Americké listy z
let 1999 a 1994. Znovu jsem si prošla aspoň titulky hlavních
zpráv a komentářů.
Za Gustáva Husáka jsme říkali, že se v Československu zastavil
čas. Jen „stranický rok“ uplýval podle zaběhaného kalendáře, a
tak se každoročně objevovaly články k Únoru, k výročí
osvobození Rudou armádou, Slovenskému národnímu povstání a pak
již přišel 28. říjen slavený jako Den znárodnění. A místo
začátku adventu se připomínal Měsíc československo–sovětského
přátelství.
Nyní jsme denně konfrontováni s tolika událostmi, že je ani
nestačíme sledovat a vyhodnotit. Ale současně jsme
přesvědčováni o jejich důležitosti, stejně jako o významu
politiků, kteří jsou s těmi zprávami spojováni. Listovala jsem
na půdě těmi starými časopisy a přečetla si třeba, že proběhl
ostře sledovaný summit premiérů Česka, Slovenska, Maďarska a
Polska. Všichni ti politici sice stále žijí, ale ani jediný už
není premiérem. A přineslo nám tenkrát jejich setkání něco
podstatného? Tehdy jsme rozhodnutí těch lidí kritizovali nebo
schvalovali, dnes už ani nevíme, proč to jsme se tím vlastně
zabývali.
Zjistila jsem také, že i v dnešních médiích se velká část
zpráv opakuje. Lisabonská smlouva o Evropské unii se vrací s
železnou pravidelností, jednou má být podepsána, jindy
schválena... Zaujal mne titulek článku Amerických listů z roku
2004 – Eurovolby přinesly Česku vládní krizi. Sociální
demokracie se dostala až na páté místo, získala jen 8,78 % a o
velký kus ji předběhli i komunisté. Přestože k 1. červenci
roku 2004 jsme byli již dva měsíce členy EU, Václav Klaus
prohlásil, že výhody rozšíření nevidí, a vyzval Unii, aby se
vzdala nadnárodních a celokontinentálních ambic. No, změnilo
se něco?
Winston Churchill již před půlstoletím napsal, že demokracie
je sice špatně fungující politický systém, ale přesto je
nejlepší ze všech těch mizerných uspořádání věcí veřejných.
Souhlasím a dodávám: V demokracii mohou občané změnit vládu,
aniž musí členy té předchozí popravit. Takže, přestože často
na politiku nadávám, půjdu za tři měsíce zase volit a nenechám
se znechutit ani otrávit. Čím bychom měli žít, pokud bychom
nesledovali změny společnosti, ke které patříme?
Alespoň k něčemu byla pro mě ta kuna na půdě užitečná... |
