|
|
 Sex
ve městě Brně
Ceněný divadelní režisér Vladimír Morávek se v roce 2003
zařadil i mezi filmové tvůrce. Jeho celovečerní debut Nuda
v Brně se stal událostí sezony a vynesl mu hned pět Českých
lvů, včetně toho klíčového – za nejlepší film roku. Snímek, na
němž Morávek scenáristicky spolupracoval s představitelem
hlavní role Janem Budařem, se od té doby opakovaně vrací i na
obrazovky České televize – v neděli 16. srpna ve 20 hodin ji
nabídne ČT1.
 „V
Brně proběhne každý večer sto padesát tisíc souloží,“ praví se
hned v úvodu filmu ve scéně natáčení jakési televizní
inscenace. Morávek s Budařem s tou kontroverzní sentencí
osobitě polemizují, vykreslují klopotné pokusy o fyzické
sblížení nejrůznějších postav a postaviček vyznačujících se
nedostatkem zkušeností, sebevědomí i iluzí. V popředí stojí
postavy Standy a Olinky, lehce mentálně postižených outsiderů,
kteří se po ročním dopisování konečně chystají na schůzku,
z níž má vyplynout jejich první milostná zkušenost. V mnoha
komických epizodách sledujeme přípravy obou nejistých hrdinů –
nezapomenutelná je zvláště instruktáž nasazení prezervativu,
kterou Standovi poskytuje jeho zkušenější bratr. Souběžně
ovšem autoři rozvíjejí příběhy řady vedlejších postav, kteří
mají zjevně mnoho problémů, ale jeden společný – nedostatek
sexu.
Nuda v Brně vzdává hold české nové vlně šedesátých let,
zvláště pak prvním filmům Miloše Formana. Morávkovy postavy
jsou obdobně tápající, nehotové, tragikomické, jako
protagonisté Černého Petra nebo Lásek jedné plavovlásky.
K pocitu kontinuity přispívá i to, že film byl natočen
černobíle, což ale mělo zcela prozaický důvod, a to nedostatek
financí. Možná i proto působilo ve své době obsazení filmu
zcela nehvězdně – kromě Pavla Lišky a Miroslava Donutila (v
krásné roli zneuznaného oblastního umělce Norbachera) se
režisér opřel o tehdy vesměs neznámé brněnské herce Jana
Budaře, Kateřinu Holánovou, Pavlu Tomicovou, Marka Daniela či
Simonu Pekovou.
Sázka na nízkorozpočtovou poetiku v tomto případě vyšla. Když
však stejná autorská dvojice o pár let později přišla s dalším
titulem Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště, neuspěla ani u
diváků ani u kritiky. Zřejmě hlavně proto, že opakování –
alespoň ve filmové tvorbě – určitě není matkou moudrosti.
Milan Šefl |
