|
|
 Thai
znamená svobodný
Vzniku Thajska v roce 1431 předcházelo dvě stě let složitého
vývoje v regionu, na samém začátku ovšem bylo založení
Sukhothaiské říše v roce 1238. Už tehdy vznikla kultura,
kterou nazýváme thajskou. Obyvatelé nové říše se nazývali
thai, což znamená svobodný. Dnešní Thajsko – tropická země se
třemi ročními údobími – připomíná svým tvarem na mapě tak
trochu hlavu slona s dlouhým chobotem. Od května do října tu
trvá období monzunových dešťů. Thajská „zima“ od listopadu do
února láká nejvíc turistů, je teplo, ale neprší. Někdy
v březnu ji vystřídá velmi teplé období s vyšší vlhkostí
vzduchu. Země s třiasedmdesáti provinciemi má dnes kolem
šedesáti milionů obyvatel. Téměř polovinu plochy Thajska
pokrývají lesy.
Na cestu do jihovýchodní Asie jsem se vypravil s přítelem
Honzou, oba pak s fotoaparáty. První zemí na naší dlouhé
čtyřměsíční cestě bylo Thajsko a jedním z jeho
nejfotogeničtějších a nejzajímavějších míst byl historický
park Sukhotai. Nejdříve jsme se ale potřebovali
zaklimatizovat, nasát místní kulturu, barvy a vůně, vyladit
foťáky, které čekal velký lov na obrázky (z cest jsem jich
nakonec přivezl čtyřicet tisíc).
Věří v Buddhu a milují krále
 Brzy
jsem pochopili, že Thajci jsou usměvaví, tolerantní a klidní
lidé. Těžko určit, do jaké míry jde o národní povahu a nakolik
se na jejich smířlivém a vřelém chování podílí nekonfliktní
náboženství – buddhismus, ke kterému se hlásí pětadevadesát
procent obyvatel. Zdraví se lehkým úklonem hlavy, při kterém
spojí ruce jako k motlitbě. Stisk ruky není běžný. Není
dovoleno dotýkat se mnichů a je nevhodné pokládat ruku na cizí
rameno či na hlavu dítěte, které tvoří nejsvatější místo na
těle, víme už také, že se nesmíme dotýkat ani soch Budhy nebo
se vyvyšovat nad úroveň jeho hlavy.
V Thajsku je státním náboženstvím směr buddhismu, známý pod
názvem hínajána, což znamená „malá cesta ke spáse“. Usiluje o
dosažení nirvány mnišským životem. Také proto je v zemi kolem
třiceti tisíc buddhistických chrámů. První školy kdysi vznikly
právě v klášterech a mniši dodnes lidem pomáhají jako léčitelé
nebo rozhodci sporů. Ve městech jsou kláštery útočištěm pro
kluky z vesnic, kteří by chtěli studovat, ale nemají na
ubytování. Pomáhají mnichům při úklidu a praní. Tradice
vyžaduje, aby každý buddhista vstoupil do kláštera a zůstal
v něm po dobu od tří dnů až do půl roku. Novici musejí
dodržovat jen deset přikázání, pokud se ale nechají ve dvaceti
letech vysvětit, musí žít podle příkazů 227 předpisů.
Formálně je Thajsko konstituční monarchií s demokraticky
volenou vládou a systémem více politických stran. Král, který
se hodně věnuje dobročinnosti, je velmi oblíbený a díky své
popularitě mezi prostými lidmi je nejvlivnějším mužem v zemi.
Thajská kuchyně čili... chilli
Do města Sukhothai jsme přijeli večer autobusem a pak tuktukem
(motorovou taxitříkolkou), protože nádraží leží asi tři
kilometry od města, snad jen proto, aby měli tuktukáři práci.
O cenu jízdy se předem smlouvá, a někdy to chvíli trvá. Zato
můžete od taxikáře dostat diskrétní informace třeba o nabídce
masážních erotických salonů. Nepřipomíná to tak trochu naše
taxikáře?
Vystupujeme přímo před doporučovaným Garden House a mezi
zahradními bungalovy a studentskou ubytovnou si vybíráme to
druhé. Proč se od místních separovat?
 Kousek
od ubytovny potkáváme na krajnici slůně s mahautem – vodičem
slonů. Ten s sebou nosí pytlíky s krmivem a prodává je za
tolik, na kolik si vás odhadne. Vy pak můžete po zbytek života
vyprávět, jak jste krmili slona. Později nacházíme restauraci
a znovu velebíme fantastickou thajskou kuchyni. A tradičního
chilli si do jídla přidáváme opět o něco víc, než včera. Večer
popíjíme na společném balkóně pivo chlazené v umyvadle ledem,
thajští studenti se opatrně přibližují s tlumočníkem do
angličtiny a vzájemné objevování se protahuje do noci.
Historický park Sukhothai je od současného města vzdálen
dvanáct kilometrů. Veze nás tam malý náklaďák s krytou korbou,
na které jsou dvě dlouhé sedačky. Jsme tu jediní turisté.
Vykládá nás přímo mezi vchodem a půjčovnou kol. Mají tu dvě
stařičká horská kola ve velikosti pro odrostlejší dítě, zbytek
vypadá nepohodlně a křehce. Jenže pěšky bychom se uchodili,
takže bereme, co mají. Po půlhodině ale bicyklu vylézá duše z
pneumatiky, s mými pětasedmdesáti kilogramy zřejmě výrobce
nepočítal. Zajímalo by mě, jak to řeší obtloustlí turisté
z ostatních zemí. Já musím nakonec po svých. V jihovýchodní
Asii lze hledat skvělé zážitky, ale rozhodně ne výrobky.
Sukhothai aneb Červánky radosti
Sukhothai byla prvním thajským královstvím na tomto území a
zároveň hlavním městem Thajska 120 let. Historický park
Sukhotai lze navštívit denně od 8.30 do 16.30, vstupní
poplatek je čtyřicet bahtů. Informační centrum je blízko Wat
Phra Phei Luang. Jsou v něm k vidění makety historických budov
a struktur staré Sukhothai. Míjíme a fotografujeme zříceniny
královského paláce, buddhistické chrámy, městské brány, zdi,
vodní příkopy, náspy, kanály, jezírka a vodní přehradní
systém, který byl magickým a duchovním centrem království.
Celá oblast byla vyhlášena národním kulturním dědictvím.
 Sukhothai
byla místem, kde vzniklo povstáním proti khmerské říši v první
polovině třináctého století první známé thajské království
stejného jména. Ke značně liberálnímu Království Sukhothai se
poté začala dobrovolně připojovat i další knížectví, dříve
ovládaná Khméry. Největší rozkvět zažilo za vlády krále
Ramkhamhaenga. Ten přičlenil k říši území dnešních sousedů.
Dvakrát navštívil Čínu a přivezl čínské umělce, kteří měli
vliv například na thajskou keramiku. Vytvořil také nové písmo,
které se ve stejné formě používá dodnes. Původní říše
Sukhothai, z níž o dvě stě let později vzniklo Thajsko znamená
ve volném překladu Úsvit štěstí nebo také Červánky radosti.
Thajsko je dodnes jednou ze zemí, kde být šťastný je velmi
snadné.
Shůry shlíží kamenná majestátní socha sedícího Buddhy pod
otevřeným nebem ve zříceném chrámu Wat Mahathat, kolem se tyčí
mohutné sloupy, jež kdysi podepíraly honosné střechy této
svatyně královského paláce. Palác je v centru historického
památníku. Rozkládá se na ploše šestnácti hektarů a je
rozdělený na rezidenci krále a na královský chrám. Odtud
pochází trůn, na kterém je vystaven Smaragdový Buddha
v Bangkoku. Historickou Sukhothai ohraničují městské hradby
dlouhé přes tři a půl kilometru, jejich součástí jsou čtyři
věže, kdysi vybavené zvony. Místo s více než třiceti památkami
má pro Evropana úžasnou atmosféru. Jakoby tu ještě zaznívala
ozvěna monotónního předčítání posvátných buddhistických súter.
 Když
v roce 1438 zemřel poslední panovník sukhothaiské dynastie,
země se stala součástí Ayutthayi. Královské město Sukhothai,
plné klášterů, zlatých věží, paláců a uměleckých předmětů
zůstalo dlouhá léta opuštěné a chátralo.
Hlavu, srdce a karty fotoaparátů máme plné obrazů. Kam nás
povede další cesta po krásné zemi s laskavými lidmi a
příznivými cenami? Vše pomíjí, ale lidská lačnost zážitků a
zvědavost je věčná.
Jiří Nosek, fotograf a publicista,
www.jirinosek@eu
Snímky autor |
