|
|
S Jiřím Černým o Karlu Bermanovi
„Kdykoliv Karel Berman zpíval – a hrál! – Leporella, musel i
nejsvůdnější Don Giovanni udělat vše, aby mu jeho sluha
neukradl představení,“ říká v průvodním slovu k CD Karel
Berman, operní recitál Jiří Černý, editor desky a autor
komentáře. Album je výtečně sestaveným výběrem ukázek
pěveckého umění významného basisty, jemuž pro menší vzrůst
byly často odepřeny „parádní“ operní postavy. Přesto se
prosadil na naší první scéně i v zahraničí a jeho světová
úroveň byla všeobecně uznávána. Navíc – co mu bylo odepřeno na
divadle, mohl zazpívat v rozhlase, z jehož archivu editor
vybíral. Výsostný hlas Karla Bermana zní v áriích z oper
Myslivečkových, Mozartových, Rossiniho, Donizettiho,
Glinkových, Smetanových, Dvořákových, Verdiho i Janáčkových.
 Úvodní
esej bukletu má parametry odborně erudovaného textu, ale
svědčí také o blízkém osobním vztahu k pěvci. To mě zaujalo, a
proto jsem se na Jiřího Černého obrátila s dotazem, kdy se
setkal s Karlem Bermanem poprvé. „Prvně jsem ho slyšel ještě
coby člena opery v Plzni. V tehdejším Smetanově divadle zpíval
jako host Bartola v Lazebníkovi sevillském. Jak začal árii
,Doktora tak zkušeného', nadšením jsem skoro nedýchal,“ svěřil
se mi Jiří Černý. „Už za pár týdnů jsem se odvážil ho po
představení oslovit a skamarádili jsme se. Vyprávěl mi o
koncentrácích, o studiích na konzervatoři, o rodině. Byl to
asi nejmoudřejší mužský mého života. Přestože jsem byl kluk,
mluvil se mnou vážně a učil mě snášenlivosti a pokoře.“ Karel
Berman byl ovšem velkou osobností i jako pěvec. „Zpíval
ohromně muzikálně: přesně posadil každý tón – nejen intonačně,
ale taky stylově, výrazově,“ říká Jiří Černý. „Žádný jiný náš
basista neměl hlas tak vyrovnaný v celém rozsahu, barevně a
rezonančně. Až do vysokého věku vlastně nevěděl, co je
tremolo. Uměl i z malé role udělat něco výjimečného.“
Editor prozrazuje, že práce na desce pro něj byla velkou
radostí a štěstím. „Už když jsme společně se zvukařem Mirkem
Marešem poslouchali nejširší výběr, nahlas jsme oba jásali.
Jediný problém byl, jak na CD dostat co nejvíc Bermanových
nahrávek. Škoda že Radioservis nemá tolik prostředků, aby mohl
Bermanovi vydat dvojdisk. To druhé CD bych si představoval
písňové: Britten, Musorgskij, Haas, Dvořák a možná i písně,
které složil sám Berman.“
A na závěr: Jak to, že se Jiřímu Černému dařilo hluboký vztah
k opeře po léta tajit? „Své první hudební recenze jsem sice
psal coby dvacetiletý student o opeře, ale pak jsem o ní psal
jen nahodile, zatímco mě pohltila rocková muzika,“ přiznává
hudební publicista. „Systematičtěji jsem s operou znovu začal
až takřka na prahu své šedesátky. Že jsem v Národním na
bidýlku trávil své dospívání, vědí jen nejbližší kamarádi.“
Agáta Pilátová, publicistka |
