|
|
Gazdina roba v rozměru antické tragédie
Do série současných aktualizujících nastudování dramat
Gabriely Preissové přispěla nyní dvěma inscenacemi Gazdiny
roby (1889) moravská metropole. Vedle „telenovelové“ verze
Eva, Eva! ve Studiu Marta jde o originální
scenáristicko-režijní přístup Břetislava Rychlíka v činohře
Národního divadla Brno.
 Známý
dokumentarista využil za dramaturgické spolupráce Martina
Dohnala důvěrných znalostí rodného kraje k uvážlivým textovým
úpravám. Prokrácenou předlohu kontaminoval motivy ze
stejnojmenné starší povídky a repliky mírně upravil do
horňáckého nářečí. Nešťastný osud chudé, ale hrdé krajčírky
Evy (impulzivně vášnivá, vzdorovitě zaťatá Eva Novotná), která
i jako manželka kožešníka Samka (Petr Halberstadt) bojuje za
vztah ke slabošskému ženáči Mánkovi (Václav Vašák), pojal
nejen jako obraz zrazené obětavé lásky, ale spíše coby
výsledek povahové zarputilosti protagonistky (aniž ignoroval
sociální, náboženské či folklorní aspekty děje). Krajčírka
svým pomstychtivým gestem vůči nepřejícně pokrytecké vesnické
societě nakonec zahubí sama sebe. Náznakovou výpravu Martina
Černého s kukuřičným polem, ponurou zdí s králičími kožkami
nebo soustavou paland výborně doplňují stylizované černobílé
kroje (Markéta Oslzlá-Sládečková) a zejména ornamenty
vynalézavě přecházející v podobě malovaného „tetování“ až na
kůži aktérů. Sugestivní reprodukovaná hudba Petra Hromádky se
dobře snáší s živou hudeckou muzikou Petra Mičky. Nedlouhý
večer kompaktního tvaru a dalších kvalitních kreací (Drahomíra
Hofmanová, Marie Durnová, Jaroslav Dufek aj.) zahrnuje výjevy
metaforické (úvodní zaříkávání nebo pohřeb nemluvněte), drsně
erotické, poetické, rituálně magické i komické. Režisér našel
schůdnou cestu mezi dobovým kriticko-realistickým lokálním
základem autorčiny dramatické prvotiny a nadčasovým zobecněním
komorního příběhu. Nabídl syrový konflikt bezmála antického
rozměru o svévolném překračování morálních konvencí rigidní
komunity a ceně, která za to byla zaplacena.
Vít Závodský, teatrolog |
