|
|
 Když
se vraždí spolužáci
Režisér Gus Van Sant, od něhož Prima nedávno uvedla raný
snímek I na kovbojky občas padne smutek, se v realizačně
skromném, ale inscenačně nápaditém a dramaticky působivém
filmu Slon (zvítězil na festivalu v Cannes!) věnuje masakrům
na amerických středních školách.
Svým způsobem lze Slona (v neděli 9. července ve 22.30 uvede
ČT2) považovat za reakci na vášnivě obžalobný dokument Bowling
for Columbine, jehož hněvivou dikci Van Sant nahradil
nezúčastněným průhledem do osudů několika postav spojených
zcela náhodně týmž prostředím a touž dobou, kdy se nachylovalo
k osudné střelbě. Postupně představuje jednotlivé studenty,
v krátkosti prozrazuje některé drobné detaily, které je na
minimální ploše aspoň orientačně charakterizují – jeden řídí
auto místo opilého otce, další se věnuje fotografování,
poznáme dvojici zamilovaných i tři kamarádky, které z obav
před ztloustnutím odcházejí zvracet na záchod. A uvidíme
samozřejmě i budoucí vrahy...
Vyprávění zaujme svým pojetím. Převažují dlouhé záběry,
sledující zvolené postavy. Kamera se vytrvale pohybuje
v jejich závěsu, následuje jejich kroky před školní budovou a
zejména po chodbách, někdy pozvolna panoramuje prostředí,
v němž žijí. Zaujme netečnost a minimální informační hodnota
této registrace, zachycující jen výsek z časově omezeného
konání. Někdy však kamera zůstává nehybná a připouští, aby se
události děly mimo její zorné pole, jak tomu je zejména na
sportovním hřišti. Van Sant směřuje ještě dál: jakoby ve věčné
smyčce nechává prolínat tytéž události, jen pokaždé sledované
průzorem někoho jiného. Postavy, které se často ani neznaly,
se míjejí, dochází k náhodným průnikům jejich putování i
osudů. A vražedný útok se odvíjí jako rozostřené dění
v pozadí: vidíme detaily tváří, slyšíme výstřely i vyděšený
křik...
Film dosahuje mimořádné sugestivity: začlenění sledovaných
postav do zvoleného prostředí, do davu ostatních spolužáků,
vzájemné křížení náhodných setkání, zaznívání týchž replik, to
vše Van Sant zvládá s obdivuhodnou přirozeností. U postav
vrahů ovšem netušíme, odkud pramení jejich vášeň pro zbraně,
chladnokrevná příprava i uskutečnění vražedných úmyslů.
Režisér je prezentuje jako snad i labilní studenty, jimž se
spolužáci vysmívali. Jenže problémy v soukromí i ve škole mají
také další hrdinové, také oni bývají podceňováni a pomlouváni,
aniž by je napadlo sáhnout k násilí. Režisér nezastírá, že
některé klíčové pohnutky prostě zůstanou navždy
nepoznatelné...
Jan Jaroš, filmový publicista |
