|
|
 Běguni
aneb Panoptikum světa lidí v pohybu
Běguni neboli poutníci, kteří se objevují v titulu úspěšného
románu polské spisovatelky Olgy Tokarczukové (1962), byli
příslušníci ruské pravoslavné sekty z 18. století, kteří
věřili, že svět je dílem ďábla. Ten má prý největší moc nad
lidmi, kteří stojí na místě, nepohybují se. Tokarczuková píše,
že se setkala s dnešními běguny – ti neustále jezdí moskevským
metrem. Najdeme je ovšem až ve druhé části knihy, kde jsou
začleněni do příběhu Aňušky, životem vyčerpané matky
postiženého dítěte a manželky válečného veterána.
Podle mnohých jsou Běguni nejlepší knihou jedné z
nejčtenějších a nejoceňovanějších současných polských
spisovatelek. Už její první román Cesta lidí Knihy z roku 1993
získal cenu Polské společnosti vydavatelů knih. Největší
úspěch u kritiky a čtenářů měl dosud její třetí titul Pravěk a
jiné časy, který byl v českém překladu vydán už dvakrát.
Vydání Běgunů se v Polsku stalo literární událostí, autorka za
ně získala prestižní literární cenu Nike 2008. Česky kniha
vyšla loni v prosinci a ani rozhlasové zpracování na sebe
nedalo dlouho čekat – četbu na pokračování, jež vznikla ve
studiích brněnského rozhlasu, začne od 13. dubna (vždy v
18.30) vysílat Český rozhlas 3 – Vltava.
Děj Běgunů není založen na osudech postav ani na příběhu, ale
na samotném fenoménu cestování. Autorka popisuje svět dnešních
poutníků, kteří si s sebou vozí cestovatelskou výbavu
(miniaturní šampony, skládací zubní kartáčky, pantofle), své
nemoci z časových posunů a vlastní jazyk. Delší i zlomkovité
příběhy s nejrůznějšími hrdiny se střídají s úryvky přednášek
z cestovatelské psychologie, které organizují letecké
společnosti, s úvahami, dopisy, záznamy v cestovním deníku,
reklamami a hesly opsanými z nejrůznějších zdrojů, útržky
zaslechnutých hovorů... To vše vytváří panoptikum světa lidí
v pohybu – které se však svou kuriózností paradoxně tolik
neliší od opačného panoptika, jež s ním autorka staví do
kontrastu: všelijakých sbírek navždy znehybnělých lékařských a
komerčně využívaných preparátů, konzervovaných lidských těl a
jejich částí. Tato podivná záliba provází lidstvo všemi časy
a kulturami.
Tokarczuková (i jakožto vystudovaná psycholožka) zaměřuje
pozornost na tělo, neboť ve světě lze konec konců být jen „v
těle“, jako „vtělení“. Je tělo reálné, je bolest reálná? A co
je vlastně realita? Do hry vstupuje i projekt virtuální
encyklopedie Wikipedie, sám fenomén psaní, zapisování a síla
slov vůbec. Co všechno je zachytitelné – a co je
nezachytitelné? A neodkazuje spíše to druhé k tomu, co je
věčné a – řečeno s Běguny – mimo ďáblův dosah?
Románová mozaika knihy Běguni poukazuje na řadu fenoménů
současného života, které jsme si – stále v pohybu, v běhu –
zvykli používat, aniž bychom nad nimi příliš uvažovali.
Tokarczukové ostré, zarývající se střípky nás k tomu přimějí.
Alena Blažejovská, redaktorka ČRo Brno |
