|
|
Peter Duhan,
ředitel Českého rozhlasu 6
Vaši stanici charakterizují dvě slova – analytická
publicistika. Co tím rozumět?
Východiskem by mohl být večerní čas, v němž vysíláme: tehdy
přichází chvíle pro zastavení nad obecnějšími souvislostmi. Na
rozdíl od stanic Českého rozhlasu produkujících aktuální
žurnalistiku nabízíme posluchačům publicistické formáty
zaměřené spíš na analýzu jevů, událostí, osobností, a také na
jejich zasazení do kontextu, na hledání analogií v minulosti i
alternativ dalšího vývoje. Vracet se do minulosti, protože pak
lépe vidíme možné cesty do budoucnosti – v tom spatřuji smysl
analytické publicistiky.
Vaše snaha jít věcem „pod kůži“ samozřejmě vyvolává množství
reakcí. Těm slouží diskusní fórum na vašich webových
stránkách. Další možnosti nabízí Klub přátel Šestky, který
umožňuje svým členům přístup do zvláštního virtuálního
pokojíčku. Můžete tuhle novinku přiblížit?
S nápadem založit klub přátel naší stanice přišli sami
posluchači a my jsme ho uvítali. Protože však na jeho
organizování nemáme dostatek sil ani času, pověřili jsme jednu
z iniciátorek, paní Naději Tondlovou, aby se stala
koordinátorkou celého projektu, a ona s naší podporou uvedla
věci do pohybu. Vytvořili jsme si na internetu vlastní
„klubové prostory“, do nichž mají přístup na speciální heslo
pouze členové a s nimi někteří redaktoři Šestky.
Je to trochu elitní záležitost, jako ve staré dobré Anglii...
Otevřených diskusních fór je spousta, i na webových stránkách
Českého rozhlasu, tak proč by vedle nich nemohl existovat klub
jen pro členy? Ten pokojíček je sice jen virtuální, ale s
členy klubu se u nás na Šestce setkáváme i osobně. V den
setkání kolega Radko Kubičko připraví do vysílání kulatý stůl
Názorů a argumentů, kde místo politologů, novinářů, filozofů
diskutují posluchači. A mohu vám říci, že je to pro nás
mimořádně podnětné. V této přímé interakci s posluchači se
rodí nový styl žurnalistiky, vytváření spřízněných
společenství, která mají co sdělit a také to umí.
Přesto se objevují názory, že vaše stanice dává prostor spíše
intelektuálům z jedné části politického spektra, kteří často
poskytují salonní rady z pohodlí pražských kaváren, kdežto
život je jinde.
S tím nesouhlasím. My pěstujeme názorovou žurnalistiku, jiná
ani podle mne nemá smysl. Politika stanice je ale založena na
vyvažování názorů. Představitelé levicových stran nám
vyčítají, že jsme pravicoví. Pravice nám vyčítá levicovost. Je
to sice paradox, ale vypovídá o tom, že nejsme jednostranní.
Může se samozřejmě stát, že v jednom vydání pořadu se seskupí
víc názorů s liberálnějším pohledem na svět, ale garantuji
vám, že v jiném pořadu bude o to víc pohledů dejme tomu s
aspektem sociálním. Vyvažování se ovšem neděje v rámci
minutáže, to nikam nevede. Když si někdo udělá dlouhodobější
snímek pořadu Názory a argumenty, dospěje k závěru, že Český
rozhlas 6 zprostředkovává všechny relevantní názorové proudy.
Zastavme se ještě u pořadu Volejte Šestku. Tahle sobotní
hodinovka často působí jako předtočený pořad, a přitom je to
živé vysílání, do kterého může zavolat kdokoli. Jak jste
dosáhli toho, že vaše moderátory neobtěžují „grafomani“ éteru?
Pravda je, že i tomuto pořadu dávají jistý glanc členové Klubu
přátel Šestky. Ti, co volají po nich, velice zvažují, jestlli
mají co říct a jak to říct. K tomu jsme se ale museli
propracovat. Začínali jsme půlhodinovým pořadem, ve kterém se
lidé často vyjadřovali v dosti obtížně zformulovaných větách.
Chtělo to mravenčí práci našich moderátorů, kteří trvali na
jisté kultuře projevu a také ji sami uplatňovali. Svou roli
hraje také niveau stanice, v němž se určitý typ lidí cítí
nepatřičně.
Milan Pokorný
Celý rozhovor najdete v tištěném vydání Týdeníku Rozhlas – na
stáncích od 10. 3. |
