|
|
 Neznámý
autor známé knihy
Ve vltavských Schůzkách s literaturou se v neděli 22. března
ve 20 hodin představí román Život po francouzsku a jeho autor
Jean-Paul Dubois. Tento francouzský prozaik a novinář jako by
nepatřil do dnešní přemedializované doby: nestojí o publicitu.
Na všech jeho knihách jej představuje stejný krátký
biografický textík a získat jakékoliv další informace je
obtížné. Po výrazném úspěchu jeho posledních knih se v tisku
objevilo několik rozhovorů, ale je zarážející, jak i v těchto
obsáhlejších výpovědích chybí informace o tomto skromném
prozaikovi.
Shrňme si to málo, co o spisovateli stojícím stranou víme...
Jean-Paul Dubois se narodil roku 1950 v Toulouse, vystudoval
sociologii a vystřídal nejrůznější zaměstnání. Patnáct let
působil ve Spojených státech jako korespondent týdeníku Le
Nouvel Observateur. Debutoval roku 1984 detektivním románem
Analytické resumé zmateného citu, roku 1986 následovala
esejistická kniha Chvála leváků ve světě jednorukých. Z jeho
deseti románů uveďme ještě Každého rána vstávám (1988), Život
mi nahání strach (1994) nebo Kdyby mě tak tahle kniha mohla
přiblížit k tobě (1999). Pobyt ve Spojených státech dal
vzniknout knihám Amerika mne znepokojuje (1996) a Až do té
chvíle bylo v Americe vše jak má být (2002).
Konečně úspěch
První úspěch přišel roku 1996: Dubois získal za knihu Kennedy
a já cenu France Télévisions. O tři roky později ji zfilmoval
režisér Sam Karmann. Opravdu velký úspěch však zaznamenal až
román Život po francouzsku (2004): byl navržen na všechny
čtyři nejvýznamnější francouzské literární ceny (Goncourt,
Médicis, Renaudot a Femina) a nakonec získal cenu Femina a
také Prix du roman FNAC.
Dubois jde po stopách jednoho životního příběhu a rafinovaně
ho zasazuje do historických souvislostí. Hlavnímu záměru,
totiž zobrazit politický, společenský vývoj a od něho se
odvíjející život jedince v daném časovém úseku, odpovídá už
sama struktura románu: všechny kapitoly nesou jméno a dataci
funkčních období jednotlivých francouzských prezidentů.
Život po francouzsku začíná v roce 1958 s Charlesem de Gaullem
a končí roku 2002, kdy je francouzským prezidentem Jacques
Chirac. Mezi těmito mezníky se odehrává život Paula Blicka.
V Duboisově románu znějí tragikomické tóny každodenního života
prolnuté s klíčovými událostmi politickými, střídá se
rozčarování a sarkasmus, a vzniká tak nemilosrdný portrét
moderní evropské společnosti. Autorka pořadu Jovanka Šotolová
charakterizuje polohu vyprávění těmito slovy: „Úvodní kapitola
se otvírá skokem do smutné scény, kdy se rodiče dozvídají o
úmrtí svého prvorozeného syna. Teprve posléze se čtenář
dozvídá, že vypravěčem je mladší bratr mrtvého Vincenta, Paul.
Ten se také stává středobodem celé této malé historie, příběhu
jednoho obyčejného života jistého Francouze, představitele
střední společenské třídy, člověka nijak ambiciózního a
procházejícího životem – a také dějinami – jaksi mimochodem,
spíš ve vleku událostí, stojícího pokud to lze záměrně
stranou, a často tedy nezúčastněného komentátora okolního
dění. Spisovatel Dubois dokáže příběhu s tak tragickým
podtextem dát nečekaně humorný náboj. Vypravěč Paul vidí svět
kolem sebe zcela realisticky. Tu jej vykládá s ironií, tu
s chápavým pousmáním a jindy s pobaveným úšklebkem.“
V jednom rozhovoru z roku 2004 Jean-Paul Dubois vysvětloval,
že román vznikl víceméně živelně a vlastně od konce: „Kniha se
mi seskládala po smrti matky. Zrodila se z pocitu ztráty a
smutku. Jednou večer jsem napsal větu a napadlo mě, že ta bude
stát na konci románu. Pak už jsem ji neopravoval. A když jsem
příběh dopsal, ta věta přesně zapadla na samý konec. Na
počátku tedy byl pravý opak osnovy.“
Na otázku, jací spisovatelé jej ovlivnili, uvádí Dubois tato
jména: John Updike, John Fante, Cormac McCarthy, Philip Roth,
John Ford, Charles Bukowski, Emmanuel Bove. „Ovlivnili mě
hlavně američtí autoři,“ říká. „Začal jsem je číst, protože
jejich díla byla plná života. Americká literatura je pro mě
literaturou plnou radosti. Nesoudím vůbec francouzskou
literaturu, ale u žádného francouzského autora jsem nikdy
nenašel to, co nacházím například u Updika. Je vzdělaný,
vtipný, inteligentní, snobský, ale prostý. Je to čtenářský
sen.“
Co má v životě smysl
Úspěch u porot literárních cen a u čtenářů umožnil spisovateli
rozloučit se s novinařinou. Dubois s humorem vysvětluje: „Od
roku 2004 již nepracuji jako žurnalista. Je těžké to nějak
vysvětlovat, ale snažím se pracovat co nejméně, abych měl co
nejvíc času na nicnedělání. Knihy mi skýtají více volného času
než novinařina, ale kdybych se zítra stal profesionálním
hráčem golfu, a kdyby mi to dávalo ještě víc volného času,
nechal bych psaní. Mým cílem je mít čas pro sebe, nemít
žádného šéfa a nemuset dávat žádné rozkazy. Mít co nejméně
povinností a nikoho nemuset k ničemu nutit, to je pro mne
základ. Myslím, že jsem od narození nikdy nemyslel na nic
jiného než na zahálku a na přemýšlení o tom, jak se věci mají.
Potřebuji co nejvíce času na pochopení světa, ve kterém žiji.“
Petr Turek, redaktor ČRo 3 – Vltava |
