Číslo 6 / 2009.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s výtvarníkem.
Jaroslavem Šerých.

 

 

 

 

 

 

 


Život je hra, jednou komická, jindy tragická

Poslední filmy Woodyho Allena se sice podobají jako vejce vejci, ale právě proto přitahují pozornost – tak jako se těšíme na pointu již dobře známého vtipu, jemuž se předem smějeme. Platí to rovněž pro snímek Melinda a Melinda, který v úterý 3. února uvede Prima. Opět se jedná o dílo opírající se o přemíru dialogů, opět je zaplňují postavy s neujasněnými citovými vztahy a ustavičným hledáním ideální vztahové konstelace. Odehrává se ve dvou základních rovinách: první je rámové zakotvení, které představuje skupinka kamarádů hodujících u stolu, druhá pak zhmotňuje jejich vyprávění, točící se kolem otázky, zda je důležitější komedie nebo tragédie.

Allen se opírá o méně známé herecké tváře, které mu však plní každé pomyšleníNa zvoleném příběhu mají být vyzkoušeny obě polohy, dokonce se tak i začíná rozvíjet, neboť tatáž výchozí situace – příchod nepozvané mladé ženy na rodinný večírek – může být při zachování týchž atributů rozvíjena v různých žánrových klíčích. Jenže další plynutí této „ilustrace“ se nepřiklání ani k jedné hraničních možností, zdržuje se někde uprostřed, takže přihlížíme převážně milostným trablům, které postavy prožívají vážně až trýznivě, ale z nichž občas prosvitne paprsek ironie či nečekaného paradoxu.

Název filmu Melinda a Melinda odkazuje k možným dvěma podobám téže hrdinky, ovšem vyprávění výraznější rozdíly ruší, naopak upřednostňuje jednorázové duchaplnosti. Třeba zastánce komedie hájí názor, že malomyslnost, zoufalost a sebevražedné sklony jsou ideálními komickými prvky. Zaznějí vtipné průpovídky, viz postěžování jednoho z manželů, že jeho žena zná jen dvě činnosti, nakupování a obědvání, čemuž se věnovaly již její matka i babička. Ironizovány jsou leckteré módní směry, kupříkladu padne zmínka o feministickém pamfletu nazvaném Kastrační sonáta.

Allen, jenž se tentokrát spokojil jen s režírováním a před kamerou se neobjeví, s chutí demaskuje obvyklou tklivě melodramatickou výzbroj, kdy se postavy téměř na potkání svěřují se svými traumaty. Hrdinové „ilustrovaného“ příběhu se dopouštějí nedůstojných činů, pokradmu poslouchají za dveřmi a oddávají se snění. Také Melinda musí projít mnoha milostnými aférkami, než spočine v náručí odmrštěného manžela své kamarádky, jenž ji nesměle okukoval od samého počátku, aniž se odvážil cokoli naznačit.

Allen se opírá o méně známé herecké tváře, které mu však plní každé pomyšlení. Radha Mitchellová, Will Ferrell, Chloe Sevignyová, ti všichni se převtělili do postaviček leckdy trapných, jindy dojemných, ale přesto stále hledajících své místo v životě – i v citech.

Jan Jaroš, filmový publicista



  Co potřebujeme nejvíc
  Jak to vidí Petr Koudelka
 
   Jak na Xindla X

   Pořiďte si
 
   Umění pro všední den
   Navštivte