Jiří Padevět,
ředitel nakladatelství Academia
Před třemi lety jste nastoupil na post ředitele nakladatelství
Academia. Jak se za ten čas nakladatelství proměnilo?
Já jsem v Academii přes deset let: začínal jsem jako vedoucí
knihkupectví na Václavském náměstí, pak jsem se stal vedoucím
všech knihkupectví Academia a zástupcem tehdejší ředitelky a
v roce 2005 ředitelem. Tím, že jsem v Academii pracoval jako
knihkupec, jsem měl možnost pozorovat nakladatelství zevnitř,
což je velmi užitečná zkušenost. Protože knihkupec vidí
nakladatele úplně jinýma očima než ostatní nakladatelé nebo
zákazníci. Jednak jsem měl výhrady ke složení titulů, neboť
v Academii tehdy vycházela především beletrie, což mi vzhledem
k povaze nakladatelství přišlo nepatřičné – a jednak mi silně
vadila grafická úprava knížek. Také odtud jsem odvíjel svůj
koncept a úvahy o dalším směřování nakladatelství. A doufám,
že se mi jej za ty tři roky podařilo alespoň zčásti
realizovat: otevřeli jsme několik nových edic a řad a naplnili
je kvalitními a snad také slušně vypravenými tituly. Ale tohle
by měli posoudit čtenáři, a ne ředitel nakladatelství.
Zájem Academie se tedy od beletrie přesunul k odborné
literatuře?
K odborné, vědecké literatuře, ale také k populárně vědecké
literatuře. Protože Akademie věd České republiky je instituce,
která vědu sice především „dělá“, ale snaží se ji také
popularizovat a propagovat.
Jaký je poměr mezi texty původními a překladovými?
V současné době je to asi půl na půl. Ale upřímně řečeno, než
bych v některých oborech dlouze nutil někoho, kdo je znalý
věci a umí psát, aby připravil původní publikaci, raději ji
nechám přeložit. Je to sice dražší, ale v některých případech
rychlejší. V jiných oborech ovšem platí, že než zahraniční
dílo přeložíte, obor je jinde a překlad není aktuální.
Máte dostatek kvalitních překladatelů? Neutíkají všichni do
komerčního sektoru, kde jim zaplatí dvakrát, třikrát víc, než
jste jim vy schopen nabídnout za krásnou nebo odbornou
literaturu?
Ten nepoměr mezi honorářem a náročností textu se bohužel velmi
těžko vyvažuje. Dobrých překladatelů je málo a spíše ubývají.
Je sice dost těch, kteří dobře znají jazyk, ale k překladu
potřebujete víc: zvládnout styl, znát reálie, mít k textu
vztah. V Academii se ustálil okruh překladatelů, kteří pro nás
pracují soustavně nebo velmi často. A k tomu dále hledáme a
občas zkoušíme i nová jména.
Jak to s dobrými překladateli bude do budoucna?
Podle mne to nebude lepší. Náklady na knihu stoupají: zvyšují
se nároky autorů, nároky překladatelů, cena tisku i grafické
práce. A k tomu se zvyšuje rabat distributorů a knihkupců.
Nakladatel tak na titulu vydělá sotva pětinu prodejní ceny,
někdy jen deset procent. Z toho plyne jediný závěr: knížky
budou ještě dražší a kromě zcela komerčních titulů bude čím
dál obtížnější se jimi uživit.
Daří se vám za těchto podmínek držet Academii v plusu?
Daří se nám to kombinací různých titulů. Jedny vydělávají
velmi pomalu, v horizontu let, ale hlavně kvůli nim
nakladatelství Academia existuje: sem patří čtyřsvazkové
Dějiny české literatury 1945–89, čtyřdílný Lexikon české
literatury, Dějiny českého výtvarného umění nebo Slovník
spisovné češtiny. Jiné tituly jsou schopné vydělat relativně
rychle: jde třeba o knížky z Filmové řady, kde reeditujeme
s nízkými výrobními náklady, a tedy za nižší prodejní cenu
klasické texty od Babičky Boženy Němcové po Mefista Klause
Manna. Řada vědeckých monografií, které vycházejí spíše
v nižších nákladech a přesto že se jedná o zajímavá témata, je
dotována Ediční radou Akademie věd České republiky.
Přičemž Akademie věd získává peníze od státu…
Ano. Ediční rada je volený orgán v rámci Akademie věd České
republiky a ta má samostatnou kapitolu ve státním rozpočtu.
Do jaké míry se vy jako ředitel nakladatelství musíte při
výběru knížek ohlížet na to, aby se knížka rentovala, a do
jaké, aby byla artefaktem?
To je základní vzorec každého dobrého nakladatele: kniha jej
musí uživit, ale zároveň nesmí vydat nic, co by se mu
nelíbilo. Takže je třeba vyvažovat. V tom, jak knihy vypadají,
a to na první i druhý pohled, je jistě obsažen i kus osobnosti
nakladatele. Ovšem hned dodávám, že mít sklad plný krásných
knih k dobrému nakladatelství nestačí.
Radim Kopáč
Titulní foto Jarka Šnajberková
Celý rozhovor najdete v tištěném vydání Týdeníku Rozhlas – na
stáncích od 30. 12. |
