České kulturní nebe aneb Zážitek roku
„Je Silvestr, čas bilance, já piju šestej grog. A mám chuť dát
se do tance, nebyl to špatnej rok,“ zpívá Jan Burian a protože
má – skoro jako vždy – pravdu, rozhodli jsme se bilancovat i v
redakci Týdeníku Rozhlas. Obtěžovali jsme proto své nejbližší
spolupracovníky a také sebe navzájem s otázkou: Jaký byl
váš/tvůj největší kulturní zážitek roku 2008? Soudě podle
odpovědí, které k nám dorazily v řádném termínu, to vážně
nebyl „špatnej rok“... Ostatně, posuďte sami.
Petr Koudelka, spisovatel a publicista
Kulturní událostí roku 2008 je jednoznačně napsání a
inscenování hry Járy Cimrmana České nebe. Ať je jejím autorem
kdokoliv, je to výzva k přehodnocení národa a kultury. Musíme
začít znovu od nuly. Opět je nutné položit základní otázky:
„Jsme ještě národ? A jaký?“ Měli bychom se jistě zajímat i o
ostatní země Západu, které jsou na tom stejně nebo hůř.
Společně bychom se měli ptát: „Jsme ještě kultura? Jsme ještě
civilizace?“ České nebe, přeložené do světových jazyků, volá
po novém paradigmatu.
* * *
Zuzana Vojtíšková, redaktorka ČRo 2 – Praha
 Zaujal
mě projekt Proroci písma, při němž výtvarníci a hudebníci
během cest po Balkáně a Turecku zkoumali vlivy hlaholice a
cyrilice. Své zážitky zaznamenávali na video a nechávají do
nich nahlédnout během koncertů kapely Codumdál. Vizuálně i
zvukově jí dominuje kořen, který rozeznívá Tomáš Žižka,
výrazný je zpěv houslistky Ágnes Kutas i hráče na akordeon
Dragana Stojčevského nebo zvuk fléten a klarinetů Jana
Holečka. Hudba obsahuje prvky ugrofinského a balkánského
folklóru i slovanských měšťanských šlágrů.
Foto Michal Drtina
* * *
Alena Zemančíková, redaktorka ČRo 3 – Vltava
Za kulturní zážitek, který se prolínal celým rokem 2008, musím
označit knihu esejů Václava Bělohradského Společnost
nevolnosti. Autor v ní (a předtím i dále v literární příloze
Salón Práva, kde své eseje publikuje) orientuje své čtenáře ve
společenském dění, jehož jsme zmatenými účastníky. Definuje a
odkrývá mediální lži, politický kýč, manipulaci s pojmy a
jejich vyprazdňováním, odvádění pozornosti od důležitých témat
k zástupným, a zejména bezohledné vykořisťování krajiny a
přírody pro zisk globálních korporací. Bělohradského
pojmenování privatizace zisků a zespolečenštění ztrát je možná
nejpodstatnějším postřehem o poměrech, v nichž žijeme.
* * *
Radim Kopáč, literární a výtvarný kritik a publicista
 Schubertův
poslední opus v podání klavíristy Alfreda Brendela na Pražském
jaru. Průvodce ranými dějinami erotického komiksu od Tima
Pilchera (Erotic Comics, Vol. 1; vydalo londýnské
nakladatelství Ilex). Retrospektivní přehlídka fotografie a
fotomontáže Alexandra M. Rodčenka v berlínském Martin Gropius
Bau. Čítanka české romské prózy Čalo voďi/Sytá duše editorek
Jany Kramářové a Heleny Sadílkové (vydalo Muzeum romské
kultury v Brně). A konečně Bimbovy „ženy“: vějíř nadčasově
svůdných femmes a girls ve skvělém podání Bohumila Konečného
(k vidění v Obecním domě v Praze do 31. ledna 2009).
Foto Jan Hosnedl
* * *
Miloš Doležal, básník, redaktor ČRo 3 – Vltava
1. Vydáním třetího dílu Někomu život, někomu smrt
(nakladatelství Laguna) dokončil Jaroslav Čvančara rozměrnou
knižní trilogii mapující nejen protektorátní děje, ale
přesahující daleko do padesátých let. Jedinečný dokumentární
soubor.
2. Výstava fotografií pralesů v Moravské galerii v Brně (do 9.
ledna 2009) a především snímky předčasně zesnulého Bohumíra
Prokůpka, vysočinského mystika!
3. Divadelní adaptace temné knihy Jakuba Demla Zapomenuté
světlo v brněnském Divadle U stolu (režie František Derfler).
Vynikající Jan Mazák v roli tasovského sopečného i soptícího
básníka.
* * *
Renata Jarošová, dramaturgyně České televize
 Velikou
pochvalu si zaslouží Levné knihy za péči, jakou věnují filmu.
Nejenže cíleně vydávají světovou klasiku (Truffaut, Lelouch,
Pasolini, Buňuel, Wajda, Bergman, Kurosawa), ale hodnotná je i
jejich vlastní knižní produkce, vesměs za ceny nižší než
kdekoli jinde. Pozornost si zaslouží dva tituly – první
kompletní vydání publikace Jana Žalmana Umlčený film a zvláště
překlad průkopnického pojednání Petera Hamese Československá
nová vlna. Žádný ctitel pohyblivých obrázků by si je neměl
nechat ujít.
* * *
Jitka Novotná, publicistka, tisková mluvčí SOČR
Pro letošek mám jasno, zvítězili zpěváci! Naprosto si mě
podmanil Bobby McFerrin, dokonalý muzikant, charismatický
„sbormistr“ i pokorný služebník. Jak dokázal rozezpívat
publikum v Kongresovém centru, mimochodem velmi muzikální,
s jakou ochotou zpíval nám, divákům, doprovodné rozklady v Ave
Maria pánů Bacha a Gounoda! Tvořili jsme společně. Ano, takový
pocit v nás vyvolal. Se sopranistkou Barbarou Frittoli jsem si
sice nezazpívala, ale její Tosca mě dojala k slzám...
* * *
Jan Halas, publicista, bývalý vedoucí Literární redakce
ČRo 3 – Vltava
 Pro
nás venkovany je největším dodavatelem kulturních zážitků roku
stanice Vltava. Neříkám to proto, že jsem tam pracoval, je to
objektivní realita. Divadlo ani kino tu nemáme, z knih asi
Korespondence V+W – III. díl a zejména pozdní prozaický debut
Tomáše Zmeškala Milostný dopis klínovým písmem. Velkým
zážitkem bylo i koncertní provedení Jazzové mše Jaromíra
Hniličky v podání brněnských jazzmenů a filharmoniků včetně
nestárnoucího autora.
* * *
Rudolf Křesťan, fejetonista
1. Vznik moderního Centra současného umění DOX v Praze
Holešovicích. Výjimečná budova architekta Ivana Kroupy má
vnitřní plochu 6250 m2 a už samy výstavní prostory jsou
výstavní.
2. Mozartova opera La finta giardiniera ve Stavovském divadle
v pozoruhodné režii manželů Herrmannových. Včetně jejich
scény, kostýmů a úpravy libreta. Dosavadní nevelký zájem
diváků žel neodpovídá zajímavosti představení. Snad proto, že
trvá přes čtyři hodiny? Jsou inscenace kratších oper, které se
zdají mnohem delší.
3. Vtipná drobná knížka Jiřího Slívy s názvem Akademie vět. Ty
věty stojí za přečtení a obrázky za úsměv.
* * *
René Kočík, redaktor Týdeníku Rozhlas
 Mezi
několika dobrými knížkami (od Nabokovova Daru až třeba po
Posedlé Witolda Gombrowicze), výživnou muzikou (poslední CD
newyorské gypsy punkové formace Gogol Bordello) nebo parádním
divadlem (nový Cimrmanův opus České nebe) ční věru nepřenosný
zážitek: půlnoční konzumace výtečného piva značky Huari
spojená se žvýkáním lístků koky a poslechem bolivijských
lidových písní a jejich rapových úprav linoucích se z
rozvrzaného džuboxu v ošuntělém baru na Bolívarově ulici v
centru La Pazu – to vše doprovázeno křepčením roztomilých
indiánských starců, z nichž jeden své číslo korunoval masitým
otiskem ovíněných rtů na rozpálené gringovo čelo. Brueghel by
to nenamaloval lépe!
Foto René Kočík
* * *
Květa Procházková, publicistka
Smetanova síň Obecního domu v Praze, jedno sedadlo není
prázdné. Dámy mají postarší šaty, pánové v obličeji plno
vrásek, ale drží se zpříma a jejich šediny dodávají koncertu
zvláštní svatozář. Kdo jiný by měl oslavovat výročí vzniku
státu než političtí vězni? Už nikdy asi neuslyším důstojnější
tóny Smetanova Vyšehradu, hedvábnější Vltavu či jásavější
Sinfoniettu Leoše Janáčka než v říjnu na slavnostním koncertu
FOK. Mimochodem, hudebníci hráli zdarma a na tváři
šéfdirigenta Jiřího Kouta bylo viditelné dojetí, když celý sál
nakonec spontánně povstal...
* * *
 Jiří
Kamen, redaktor ČRo 3 – Vltava
Monografie malíře Stanislava Diviše z nakladatelství KANT
Martina Dostála, v excelentní grafické úpravě Aleše Najbrta.
Ke knížce je přiloženo CD Uzenkárka Balek Bandu (jedna z
formací skupiny Krásné nové stroje, kde Stanislav Diviš
působí). Monografii uvádí báseň Z Vidic (ve Vidicích má Diviš
ateliér) Jana Baleka: Nasvícený kravín/To je zážitek/V Sao
Paulu si o tom/povídají herečky.
* * *
Petr Pavlovský, kritik
Dovolím si kulturní zážitek roku zaostřit na
umělecko-emocionální zážitek roku, a pak to budou dva opusy.
Poražený finalista z „mé“ kategorie na Prix Bohemia Radio – Čo
s detmi? (feature Slovenského rozhlasu) a pásmo Zdeňka Volfa
Kde se pase svět, sestavené z veršů Jakuba Demla, Bohuslava
Reynka, Josefa Mlejnka, Jana Skácela či Ladislava Nezdařila.
Poslouchal jsem to za jízdy autem podzimní dušičkovou krajinou
a pro slzy jsem se na prázdné nedělní silnici málem vyboural.
* * *
Jan Jaroš, filmový publicista
Kdyby nebylo Miloš Fikejze, neuvěřitelně pilného knihovníka,
nikdy by nevznikla zcela unikátní třídílná encyklopedie Český
film – herci a herečky, vydaná nakladatelstvím Libri. Úhrnem
2300 stran – naleznete na nich doslova každého, na koho si
vzpomenete, a dovíte se o něm podrobnosti často netušené,
nechybí ani výstižná charakteristika hereckých dispozic, ani
výčet rolí. Na Fikejzova zjištění nezbývá než plně spoléhat,
protože – zvláště v případě televizní tvorby – bychom jen
stěží hledali nějaké jiné dílo srovnatelného významu.
Připravil Milan Šefl
Druhou část odpovědí redaktorů a spolupracovníků Týdeníku
Rozhlas přineseme v příštím čísle |
