|
|
 Jaromír
Štětina,
senátor
Zrušme desatero
Tuhle jsem si v Plzni před synagogou vzpomněl na starý
židovský fór. Mojžíš sestupuje z hory Sinaj, přináší desky s
božími přikázáními. „Tak jak, Mojžíši?“ ptají se Židé o
překot. „Ukecal jsem to na deset,“ říká Mojžíš.
Bylo to chvíli před tím, než dolů k synagoze, sevření kordonem
policie, přišli náckové. Několik stovek lidí s jarmulkami i
bez nich se nakupilo před hlavním vchodem chrámu. Předávali si
spisky plzeňských Židů, kteří tam či onde vyletěli komínem, a
monotónně četli dlouhý seznam jmen deportovaných, ponížených a
zabitých, jako by zaříkávali iracionální zlo, které se mělo
každou chvilku objevit. Taky jsem četl svých dvacet jmen.
Vzápětí nato se stovka neonacistů v klinči těžkooděnců krok
sun krok přišoulala před synagogu. Kdyby se nad synagogou
nevznášel stín hekatomb mrtvých, musel bych se smát. Nepřibyla
démonická skvadra ctitelů holocaustu, ale hrstka kluků a
holek, trochu uhrovitých, trochu rozpačitých a trochu
vzdorovitých, v kožených a celtových bundách; vydávala
monotónní zvuk jakéhosi nacvičeného hesla, v němž jsem nakonec
rozeznal hlavní požadavek demonstrace: „Svobodu slova!“ Člověk
by jim dal korunu nebo utřel sopl u nosu: frustrovaní mladíčci
z dělnických učilišť osvícení silou pospolitosti, nadaní
pýchou nad svou bílou kůží. Viděl jsem je na několika
mezinárodních srazech, zavřené v hospodských sálech, ztřískané
jak zákon káže, oslněné odvahou tlupy. Ondřej Cakl, mnohaletý
bojovník s českými nácky, občas nějaký ten jejich text sebere:
Tváříte se jako řitní otvory,
vaše budoucnost jsou pece a plynové komory.
Tohle je poslední výzva, hej ty černý labile,
buď si rychle sbalíš rance, nebo poznáš cyklon B.
A svou prackou prasečí můžeš bratrům zamávat.
Až je tím rýčem umlčím, půjdeš je někam zahrabat.
Po celém světě září Davidova hvězda.
Je
jich stále více, né, to se mi nezdá.
Chtějí uchvátit svět, pronikli snad všude.
Zapálíme ohně, křišťál znovu bude.
Všechno znovu, jak to bylo kdysi.
Lágry stojí, jen činnost obnovíme,
v rychlejším tempu, zabít ty krysy.
Všechen odpad světa za ploty vyhubíme.
Svobodu slova! Svobodu shromažďování! Svobodu myšlenek!
Neberte mladým nacionalistům jejich názor! Mají na něj ve
svobodné společnosti nárok. Dokud cyklon B nevypouštějí do
cely s lidmi, nesmějí být omezováni. Nechte je pochodovat před
synagogami. Neberte mladým komunistům jejich
marxismus-leninismus. Dokud marxleninsky nevěší protivníky
revoluce, ať se hlásí k Vítěznému únoru. Nechte je 25. února
demonstrovat na náměstí Jana Palacha za návrat komunismu. Byl
ten Palach ale popleta, který neměl o demokracii ani páru.
Jsme svobodná země.
Mám návrh pro všechny kolegy zákonodárce: ctěme liberální
myšlenky, zrušme zákony. Copak si, pánové poslanci a senátoři,
neuvědomujete scestnost společenských smluv, kterou vaše
legislativní kroky představují? Sami víte, že jakýkoliv zákon,
který přijímáte, omezuje něčí svobodu. Přijmete-li zákon, že
se bude jezdit vpravo, popíráte zájmy těch, kteří chtějí
jezdit vlevo. Koneckonců: navrhněme zrušit desatero – pravzor
neliberálnosti. |
