|
|
 Svou
božskou hudbu neslyšel
Když tehdy na jaře roku 1824 končila premiéra Deváté symfonie,
nechal kapelník Unger jejího skladatele otočit čelem
k publiku, aby alespoň viděl potlesk, když už jej nemohl
slyšet. V té historce se obráží celý tragický úděl jednoho
z největších hudebníků v dějinách lidstva.
Vše začíná zhruba o čtvrt století dříve, kdy si poprvé
v dopise příteli tehdy třicetiletý Ludwig van Beethoven
postěžuje: „V uších mi bzučí neustále, ve dne v noci. Musím Ti
říct, že vedu bídný život, protože nemůžu prostě lidem říci:
jsem hluchý.“
Dlouhý souboj, jenž musel velký skladatel podstoupit se svou
chorobou, nelze snad ani označit jinak, než jako heroický.
Vždyť na klavír dokázal hrát až téměř do úplného ohluchnutí a
celý ten čas také tvrdošíjně trval na tom, že si své skladby
bude dirigovat sám.
Joseph Böhm, který se svým smyčcovým kvartetem v jeho
přítomnosti zkoušel, o tom říká: „Studovali jsme náročně a
často zkoušeli před Beethovenovým zrakem: záměrně říkám
zrakem, protože ten nešťastník byl již tak hluchý, že nemohl
naslouchat božským tónům svých skladeb. A přesto zkoušení
v jeho přítomnosti bylo pro nás velmi náročné. Jeho oči
pozorně sledovaly pohyby smyčců a on tak byl schopen posoudit
i ty nejmenší nedokonalosti v tempu, souhře či rytmu a ihned
je opravovat.“
„Nevrlý,“ „podezíravý samotář“, „nedůtklivý jako misantropická
kobra“ – i tak se o něm mluvilo. Beethoven si ovšem těchto
svých „hříchů“ byl vědom a ve své slavné Heiligenstadtské
závěti se obhajuje: „Ó lidé, budete-li jednou tato slova číst,
pomyslete na to, že jste mně křivdili, a kdo je nešťastník,
nechť se utěší, že našel někoho sobě podobného, kdo přes
všecky překážky přírody přece učinil vše, co bylo v jeho moci,
aby mohl být přijat do řad vážných umělců a lidí.“
Je taková pověst a ta hovoří o tom, že ve chvíli, kdy umíral,
se náhle zablesklo, zahřmělo, umírající Beethoven se nadzdvihl
na lůžku a vzdorně zahrozil pěstí. Ta legenda jistě vyšla
z úst romantika, nám se však i přesto chce uvěřit jí, na
chvíli alespoň: dává nám spatřit nikdy nepokořeného muže, jenž
do posledních okamžiků bojuje.
Nikdy se nehodlá vzdát. Ale možná je lépe na ni zapomenout. A
hledat v jeho hudbě: v té je vítězný.
Příběh Ludwiga van Beethovena připomene Český rozhlas 2 –
Praha pořadem z cyklu Velké osudy v úterý 25. března v 17.30.
(mym) |
