|
|
Na texaských pláních jde o život
Ve vražednické tragikomedii Tahle země není pro starý,
nedávno oceněné Oscary, navazují bratři Coenové na své
ironické mordýřské historky. Opět vtahují do dění několik
postav, jejichž dráhy se nemusejí vždy protínat. Období kolem
roku 1980 je evokováno zejména modely aut. Napínavé dění,
které se odehrává na texaských pláních, se soustřeďuje na tři
postavy: znaveného a službou u policie již otráveného šerifa
Bella (Tommy Lee Jones), náhodného nálezce mafiánských peněz
Llewelyna (Josh Brolin) a nájemného vraha Chigurha (Javier
Bardem).
 Převažující
potemnělé ladění vtiskuje vyprávění vyhaslý šerif ztozožňující
se s tím, že „tahle země už není pro starý“ a že nárůst
zločinnosti i její krutost přesahuje všechna očekávání (v
závěru ovšem probleskne dávná vzpomínka jeho někdejšího
kolegy, která prozradí, že násilí bylo v americké společnosti
přítomno vždy). Šerifovým protihráčem se stává obskurně
vyhlížející vrah. Bezcitným úsměvem ve tváři pokryté stínem a
prostomyslným rozmlouváním v lecčems připomíná dávné zloduchy.
Není to ale žádný maniak, naopak – počíná si klidně a
nevzrušivě. Ztišeným, vemlouvavým hlasem pronáší groteskně
vyznívající průpovídky. Své oběti občas nutí, aby si vsadily,
která strana vyhozené mince padne. Používá zbraň s plynovou
náloží určenou k zabíjení zvířat.
Mezi těmito dvěma muži se ocitá Llewelyn. Jeden ho chce
zachránit, druhý zabít. Llewelyn přebývá v karavanu, je to
takřka životní ztroskotanec, ale nikoli jelimánek. Získal
zkušenosti ve vietnamské válce a přinejmenším dokáže zacházet
ze zbraněmi. Když se zmocní kufříku plného peněz – našel ho u
obchodníků s drogami, kteří se vzájemně pobili –, ještě
netuší, že tím vystaví smrtelnému ohrožení sebe i svou ženu
(Kely Macdonaldová). S Llewelynem se bohužel pojí i motivicky
sporné okamžiky. Aby jej tvůrci vehnali do vrahovy blízkosti,
znovu ho vyštvou na místo masakru, aniž by to zapadalo do
logiky jeho uvažování.
Coenové natočili kriminální historku bez obvyklého mravního
ponaučení a jednotlivé dějové linie nechali otevřené. Do dění
vcházejí nepředvídatelné náhody, které zaviní, že žádný ze
zúčastněných neuskuteční své úmysly. Tvůrci zachovávají
brutální reálnost pohledu (scéna s ošetřováním ran), ale
některé chladnokrevné zločiny vyjadřují jen nepřímo: například
tragický osud Llewelynovy ženy naznačí jedině vrahův obezřetný
pohled na boty, zda je nemá, když vychází na ulici,
znečištěné.
Coenové sestavili důmyslnou vražednickou šarádu, při níž
uplatňují svůj smysl pro lakonickou zkratku i paradoxní
postřeh. Spoléhají na účinnost maximální stručnosti: týká se
to jak rozmluv (nejen šerifa a jeho ne vždy důvtipného
pomocníka), tak činů. Samozřejmost, s jakou dochází ke
zločinům, může být ve své hrůznosti až groteskně nepatřičná.
Vyprávění se odvíjí střízlivě, navenek tlumeně, opírá se o
krátké, suché průpovídky, které svým kontextem dosahují
navenek zdánlivě nepatřičné komediální odezvy. Úrovně svých
nejzdařilejších filmů – například Farga – však autoři
posledním snímkem přece jen nedosahují.
Jan Jaroš, filmový publicista
Foto archiv |
