|
|
 Petr
Koudelka,
spisovatel a publicista
Mějte se dobře
Už několik týdnů mi vrtá hlavou jedna otázka, kterou si snad
ale dnes pokládá každý: Máme se dobře, nebo ne? A je mi divné,
že to nevím. Náš nejvyšší politik mi sice už odpověděl a řekl
jasně: „Máš se dobře!“ Ale je to opravdu tak? Cožpak to kdy
bylo, aby vládce nějaké země říkal lidem „máte se nejlíp, jak
jste se kdy měli“, a aby mu to lidé věřili? Je to možné? Je!
Tedy pokud se první části týče – právě že vždycky tomu tak
bylo, skoro pořád tomu tak je, že vládcové přesvědčují
obyvatele svých království o tom, jak skvěle se jim za jejich
panování daří. Teď už jde jenom o to, jestli tomu máme věřit.
Kdybych to chtěl odbýt lehkým fejetonovým perem, převyprávěl
bych rovnou tu anekdotu z minulého režimu: „Budou v komunismu
peníze?“ A odpověď: „Na to existují dva názory. Trockisté
tvrdí, že nebudou, oportunisté, že budou. Ale my marxisté
leninovci říkáme jasně: Pravda je někde uprostřed. Někteří
lidé budou mít peníze a někteří nebudou.“ A přeformulovaná
anekdota by končila: „Někteří lidé se budou mít dobře a
někteří nebudou.“
Jenže – mohu se s tím takhle smířit? Těžko. Ta věc je příliš
vážná. Proč se někteří lidé mají dobře a někteří ne? Proč
nelze společnost řídit tak, aby nevznikaly tak obrovské
disproporce? Je to tím, že to nikdo neumí? Že na to neexistují
recepty? Ne, v tom to samozřejmě není. Je to proto, že – jak
se módně říká – není vůle ke spravedlivému uspořádání poměrů.
„Uber ze své misky a dej ostatním,“ radil nedávno jeden ekonom
a jako příměr použil zoo, kde musí ošetřovatel brzdit alfa
samce, aby se nepřežrali až k prasknutí, a přidělovat beta a
gama samcům spravedlivěji žrádlo. Dovolím si jeho příměr
vypůjčit.
V lidských poměrech se tomuto ošetřovateli říkalo sociální
stát. Naši alfa samci ho už téměř dokonale demontovali a ze
své misky nedají sami od sebe nikomu nic. Proč bych měl dávat
ze svého? ptají se rozhořčeně a „svým“ myslí to, co patřilo
ještě nedávno celé společnosti: energii, kapitál, půdu a
dokonce i vodu. Brzy bude jistě zprivatizován i vzduch, až se
budou platit pod pláštíkem ekologických pravidel další daně a
pokuty.
„Není vůle“ znamená „není morálka“. Tuto společnost neřídí
morální principy odvozené od prověřených hodnot, jak by se
předpokládalo v určitém stádiu civilizace, ale peníze. A ty
jsou nemilosrdné, protože ten, kdo je má, jich nebude mít
nikdy dost. Milionové platy manažerů jsou toho důkazem. V
britském parlamentu se už ozvali poslanci proti nenasytnosti
kapitánů průmyslu a bank. Nechtějí totiž čekat, až jejich alfa
samci prasknou.
Na druhé straně společenského žebříčku jsou ubožáci, kterým se
dříve po francouzsku říkalo bídníci. Je až s podivem, jak
bezcitně se dnes s nimi nakládá. Nejsou chudobince, nejsou
špitály pro chudé, útulky pro ztroskotance, obecní pastoušky,
klášterní a jiné azyly, které i ve středověku byly běžnou
záležitostí. Naopak, alfa samci likvidují i poslední možnosti
útočiště nebo pomoci novými nepřátelskými opatřeními ve
zdravotnictví a v sociálních službách. Jde jim o každý groš.
Chudých nebo skoro chudých je dost na to, aby se z tak početné
skupiny dalo po haléřích nebo po korunách něco vyždímat.
Peníze, ne morálka! stojí v záhlaví programů veřejných
institucí i politických stran. Proto je korupce jedním z
nejrozšířenějších nástrojů byznysu, politiky i veřejné správy.
Dokonce i kultury, péče o zdraví, výchovy dětí a justice.
Desítky příkladů dávají obraz každodenního života této země.
Neuvěřitelná loajalita médií k penězům a k jejich moci
otrávila ovzduší téměř k nedýchatelnosti. Morálku a slušnost
mají vynutit zákony. Nové zákony v desítkách oblastí od
kriminality mládeže až po silniční dopravu, jejich slabost a
bezmocnost, ukazují marnost takového počínání. V království
peněz se žádný zákon neprosadí. A ta nejjednodušší cesta –
výchova k mravnosti a poctivosti je v království zábavy,
úspěchu, kariéry zatarasena. Mít se dobře! – to učí rodiče své
děti na každém kroku. A nemají snad pravdu? Vždyť mít se dobře
je nejdůležitější. Říkal to i pan prezident.
Už na začátku naší nové epochy bylo třeba rozhodnout, kdo se
bude mít dobře a kdo ne. Zatímco dříve v dějinách si musel
svou výhodnou pozici každý vybojovat (tím, že zavraždil co
nejvíc nepřátel, uloupil co nejvíce jejich majetku a díky tomu
se stal třeba šlechticem), po listopadové revoluci se
rozdávalo podle jiných pravidel. Jaká byla, o tom se budou
jednou přít historici.
Jedno je jisté: nastal stav, o kterém by se dalo říci, že je
to „příliš náhodná nerovnost“. Jen tradice ušlechtilých lupičů
se uplatnily – při restitucích. Ostatní už byl jenom zápas ve
volném stylu, neboť příznačně byl jeho kolbištěm „volný“ trh.
Tento souboj dravců, zastaralý ekonomický princip, je nám
stále nejbližší. Jeho globální podoba tady zdomácněla.
Příliš náhodná nerovnost, která u nás panuje a stále se
prohlubuje (jak si alfa samci brání tvrdě svoji misku), je
důvodem, proč vám nemohu říci na závěr tohoto fejetonu s
dobrým svědomím: „Mějte se dobře!“ Ti, co se už dobře mají, ti
to nepotřebují, a ti ostatní by mi mohli za ta dobře míněná
slova namlátit. |
