|
|
 Magdaléna
Borová, herečka
Neměla jste zálusk spíš na Viktorku?
To víte, že starší postavy mě lákaly. Třeba i Kristla. Hrají o
lásce. V Národním ale opravdu nikdo mladší není, a tak jsem
dostala roli dítěte. Jsem ovšem moc ráda, že Barunku hraji.
S panem režisérem Pitínským jsme ji pojali tak, aby během těch
pěti obrazů, ve kterých v inscenaci vystupuje, dospěla.
Náš rozhovor vyjde v době, kdy už bude premiéra Babičky za
vámi. V jaké fázi zkoušek jste teď, ve druhé polovině
listopadu?
Zkoušet jsme začali 1. října a nyní se už na jevišti začínají
scelovat obrazy. Je to ale fáze, kdy mám charakteristiku
postavy ještě lehce rozostřenou. Máme s panem režisérem
ambici, aby se tam objevila místa, kdy se Barunka na dění
okolo dívá už pohledem Boženy Němcové. Autorky, které se před
očima vytváří obraz. Obraz, o kterém píše a který je zároveň
jejím snem o štěstí. Snila ho v době, kdy jí zemřel syn a ona
na tom byla velmi špatně. Místa, kdy Němcová splývá
s Barunkou, ve scénáři nejsou, ale korespondují s jinými jeho
místy, ve kterých dochází k průnikům mezi minulostí a
přítomností představovaného příběhu. Prý se Boženě Němcové
trochu podobám, což na scéně může její promítání do postavy
Barunky usnadnit.
Co jste podnikla pro to, abyste se Barunce i její autorce
dostala pod kůži?
Snažila jsem se o Boženě Němcové dozvědět něco víc, než znám
ze školy. Například jsem si přečetla její dopisy. Mám ovšem to
štěstí, že jsem Babičku nikdy nebrala jako nepříjemnou
povinnou četbu. Doma jsme měli nahrávku úryvků z této knihy v
podání Vlasty Fabiánové. Tu černou vinylovou desku jsem si
přehrávala pořád, celé dětství. Dodnes slyším hereččiny
intonace a některé pasáže mám vryté do paměti. I tak ale
s rolí Barunky zápasím a stále řeším, jak zahrát její základní
dětskou polohu.
Nepomáhá vám zkušenost s Thomasinou ze Stoppardovy Arkádie? Ta
se věkem přece Barunce blíží.
Ty dvě dívky jsou si podobné i jinak. Obě jsou to tvořivé,
mladé bytosti, ve kterých je uschováno něco geniálního, o čem
ony samy vlastně ani nevědí. Jenže s Thomasinou to mám
jednodušší o to, že v Arkádii mám dost textu, takže leccos
můžu vyjádřit mluvním jednáním, ale Barunka nemá tak velkou
plochu. Je sice takřka pořád na scéně – v chumlu s dětmi, ale
na každé stránce scénáře má většinou jen jednu dvě věty. Tedy
s výjimkou jednoho hezkého dialogu s babičkou. Tu hraje Vlasta
Chramostová.
Bronislav Pražan
Celý rozhovor najdete v tištěném vydání Týdeníku Rozhlas – na
stáncích od 18.
12. |
