|
|
 Dvojí
ladovské výročí
Právě v tomto prosincovém čase uplynulo sto dvacet let od
narození a padesát let od úmrtí Josefa Lady, malíře
oceňovaného pro tradičně lidový výraz své tvorby, jehož
svobodu formy však zároveň vysoce ocenil – jako u jediného
z českých umělců – geniální průkopník moderny Pablo Picasso.
Nejen proto musíme dnes relativizovat onu umělci přisuzovanou
lidovost, za minulého režimu navíc ideologicky vzývanou. Lada
byl totiž především modernistou, a to i v ambivalenci výrazové
originality na straně jedné a částečné poplatnosti svého
tvarosloví dobovým výtvarným tendencím, zejména neoklasicismu
(obdobně jako Josef Čapek či Václav Špála) na straně druhé. Je
ovšem pravda, že mezi reprezentanty české výtvarné avantgardy
nenajdeme jiného umělce, jehož dílo by bylo oceňováno stejnou
měrou masami prostých diváků i zasvěcenými odborníky, čítaje
v to i jeho malířské kolegy. Lada dospěl k vyhraněné poloze
spojující věcnost s humornou nadsázkou a silnou výtvarnou
stylizací. Skutečným malířem (byť využívajícím jen
„skrovnějších“ technik tempery a kvaše), tvůrcem nostalgických
a snových výjevů se však stal až před svými padesátinami.
Výstava odehrávající se do 3. února v pražském Obecním domě
(kurátorsky připravená Pavlou Pečinkovou), představuje početný
výběr ze všech žánrů umělcovy tvorby. Samozřejmě nabídne to
idylické, co zvláště ve vánočním a novoročním čase od Lady
očekáváme: jímavé, vzpomínkami na dětství inspirované krajiny
Hrusic, figurky hastrmanů a ponocných, kocoura Mikeše i
dobrého vojáka Švejka, ale i karikatury, plakáty,
scénografické návrhy, stejně jako – pro někoho snad nečekaně –
reklamy. Překvapeni nejspíše budeme i tím, že jeho rané díl
bylo ovlivněno tehdy vládnoucí secesí (stejně jako projevem
některých západoevropských kreslířů). Jak vidno, vše je
složitější, než se zdá být. Poetického světa ladovské krajiny
však v našich povýtce nepoetických časech nemusíme želet,
neboť vlastně nikdy neexistoval. Leč pohádkově řečeno, žil byl
skutečný Josef Lada. To k naší jistotě o živé síle poezie může
dokonale stačit.
Jaroslav Vanča, scenárista, pedagog FAMU a výtvarný
kritik |
