Číslo 52 / 2007.

V TOMTO ČÍSLE:.
Rozhovor s herečkou.
Magdalénou Borovou.



 


 

 

 

 


Josef Lada, Náves v zimě, 1944Dvojí ladovské výročí

Právě v tomto prosincovém čase uplynulo sto dvacet let od narození a padesát let od úmrtí Josefa Lady, malíře oceňovaného pro tradičně lidový výraz své tvorby, jehož svobodu formy však zároveň vysoce ocenil – jako u jediného z českých umělců – geniální průkopník moderny Pablo Picasso. Nejen proto musíme dnes relativizovat onu umělci přisuzovanou lidovost, za minulého režimu navíc ideologicky vzývanou. Lada byl totiž především modernistou, a to i v ambivalenci výrazové originality na straně jedné a částečné poplatnosti svého tvarosloví dobovým výtvarným tendencím, zejména neoklasicismu (obdobně jako Josef Čapek či Václav Špála) na straně druhé. Je ovšem pravda, že mezi reprezentanty české výtvarné avantgardy nenajdeme jiného umělce, jehož dílo by bylo oceňováno stejnou měrou masami prostých diváků i zasvěcenými odborníky, čítaje v to i jeho malířské kolegy. Lada dospěl k vyhraněné poloze spojující věcnost s humornou nadsázkou a silnou výtvarnou stylizací. Skutečným malířem (byť využívajícím jen „skrovnějších“ technik tempery a kvaše), tvůrcem nostalgických a snových výjevů se však stal až před svými padesátinami.

Výstava odehrávající se do 3. února v pražském Obecním domě (kurátorsky připravená Pavlou Pečinkovou), představuje početný výběr ze všech žánrů umělcovy tvorby. Samozřejmě nabídne to idylické, co zvláště ve vánočním a novoročním čase od Lady očekáváme: jímavé, vzpomínkami na dětství inspirované krajiny Hrusic, figurky hastrmanů a ponocných, kocoura Mikeše i dobrého vojáka Švejka, ale i karikatury, plakáty, scénografické návrhy, stejně jako – pro někoho snad nečekaně – reklamy. Překvapeni nejspíše budeme i tím, že jeho rané díl bylo ovlivněno tehdy vládnoucí secesí (stejně jako projevem některých západoevropských kreslířů). Jak vidno, vše je složitější, než se zdá být. Poetického světa ladovské krajiny však v našich povýtce nepoetických časech nemusíme želet, neboť vlastně nikdy neexistoval. Leč pohádkově řečeno, žil byl skutečný Josef Lada. To k naší jistotě o živé síle poezie může dokonale stačit.

Jaroslav Vanča, scenárista, pedagog FAMU a výtvarný kritik


  Rozhovor s Magdalénou Borovou                             Zkraje týdne Leo Pavláta                            Fejeton Ivana Krause