|
|
Magické piáno, Oskar a babi Růženka
Atraktivní premiéry připravil pro vánoční čas Český rozhlas 3
– Vltava. Na Hod boží 25. prosince ve 14.30 odvysílá inscenaci
hry italského prozaika a dramatika Alessandra Baricca
Novecento, o den později, na Štěpána (od 20.00 hodin) budou
rozhlasové vlny patřit Oskaru a růžové paní, adaptaci hry
francouzského spisovatele Erica-Emmanuela Schmitta.
 Příběh
geniálního klavíristy
I když má svoje břehy, každé moře je nekonečné. Je to živel
zvuků. Konejší šplounavými zvuky drobných vlnek v příboji a
znepokojuje mysl, když bouří. Je hudba moře. Je moře hudby.
Moře a hudba zní a prolínají se v příběhu o člověku, který
oficiálně nikdy nebyl, i když pověst o jeho umění klavíristy
se nesla od přístavu k přístavu.
Autorem baladického příběhu Novecento je Alessandro Baricco
(1958), prozaik a dramatik, jehož věhlas překročil hranice
rodné Itálie již krátce po jeho druhém románu Oceán
moře vydaném v roce 1993. Již následující rok publikoval
Baricco divadelní monodrama Novecento, v němž svůj oblíbený
motiv nekonečného moře jako neodmyslitelného pozadí
individuálních lidských osudů spojil s motivem hudby a její
magické vitální síly. Název hry je současně jménem hlavního
hrdiny, muže, kterého jako odložené dítě naleznou námořníci
v podpalubí zaoceánské lodi Virginia a dají mu absurdně
znějící příjmení inspirované novým dvacátým stoletím –
Novecento. Z malého chlapce vyroste geniální klavírista.
Uchvacuje pasažéry svou hudbou v rytmu moře, při níž prý
tančil i Bůh, když ho nikdo neviděl. Vedle tajemství své hudby
má Novecento ještě jedno tajemství, které nikomu neodkryje,
nikdy nevystoupí z lodi, na níž se narodil.
Monodrama Novecento poprvé inscenoval režisér Gabriele Vacis
v italském Turínu a populární herec a komik Eugenio Allegri
pak s představením doslova objel celou Itálii a zavítal i do
zahraničí – Novecenta hrál více jak pětsetkrát.
U nás se hra, která byla mezitím přeložena do desítek jazyků,
inscenována po celé Evropě a zfilmována oskarovým režisérem
Giuseppem Tornatorem, poprvé objevila s novým titulem Magické
piáno v roce 2006 na scéně pražského divadla Viola, kde ji
režírovala Lucie Bělohradská a vedle herce Davida Prachaře v
ní vystupuje i klavírista Emil Viklický. Představení přijali
příznivě diváci i kritika a David Prachař získal za svůj
herecký výkon Cenu Thálie. Nová rozhlasová inscenace je
auditivní podobou představení, na něž ve Viole bývá dodnes
vyprodáno.
Inscenace Bariccova Novecenta byla zároveň první prací
režisérky Lucie Bělohradské v rozhlase. „Bylo to setkání s
novou, pro mne zatím neznámou disciplínou, jakou je rozhlasová
režie. Shledala jsem ji zajímavou a zábavnou a tiše bych si
přála, aby mé první setkání s rozhlasem nebylo posledním,“
řekla režisérka.
Oskar a růžová paní
Oskar je stejný jako většina desetiletých kluků, má psa,
kočku, zlaté rybičky, poslouchá hudbu z walkmana, začínají se
mu líbit děvčata a rodiče mu někdy připadají… pitomí. A stejně
jako jiní kluci by se koncem roku mohl těšit na Vánoce se
spoustou dárků a petardy na Silvestra. Oskar však musí myslet
na věci, které jako by nepatřily do dětského světa. Leží po
neúspěšné operaci kostní dřeně v nemocnici. Teď už ví, že
umírá. Má strach ze smrti a všichni dospělí ho štvou – rodiče
svým předstíráním, že je vše v pořádku, a lékaři se sestrami
svým soucitem. Jeho tělo mu však nelže.
Oskarovi porozumí jediný člověk – paní v růžovém plášti, „babi
Růženka“. Mezi veselými historkami o své minulosti udatné
zápasnice mu poodhalí část z tajemství života a smrti. Oskar
začíná psát své dopisy Bohu, který ví, co je utrpení a bolest,
protože ji sám ve svém lidském vtělení prožil. Díky Růžence
prožije ve svých zbývajících dvanácti dnech celý život a
odejde jako „dospělý“ muž s vírou, nadějí a láskou.
Hra světoznámého francouzského spisovatele a dramatika
Erica-Emmanuela Schmitta (1960) Oskar a růžová paní vychází
z jeho stejnojmenné prózy, která česky vyšla roku 2006. Spolu
s romány Noemovo dítě a Pan Ibrahim a květy koránu tvoří
takzvaný Cyklus o neviditelném, v němž se Schmitt pokouší
příběhem postihnout rysy hlavních světových náboženství:
judaismu, islámu a křesťanství. Stejně jako další romány se i
Oskar a růžová paní brzo dočkal jevištní podoby. V únoru 2003
hru uvedlo pařížské divadlo Comédie des Champs-Elysées
s herečkou Danielle Darrieuxovou. Úspěch byl okamžitý,
Darrieuxová ještě téhož roku získala prestižní divadelní cenu
Moliére za dvojroli Růženky a Oskara. Příběh o umění žít i
umírat brzy oslovil i diváky za hranicemi Francie a Schmitt za
něj získal několik literárních cen. Tím nejcennějším bylo pro
Schmitta neoficiální ocenění čtenářů, kteří v roce 2004
v literárním magazínu Lire v anketě o knihách, které „změnily
jejich život“, zařadily Oskara a růžovou paní vedle bible, Tří
mušketýrů a Malého prince.
Hynek Pekárek, dramaturg ČRo 3 – Vltava
Foto archiv |
