|
|
O lidech, jimž válka vzala to nejcennější
 Režisér
Jean-Pierre Jeunet a herečka Audrey Tautouová získali
mimořádný ohlas fantaskní poetickou komedií Amélie z
Montmartru. Úspěch se pokusili zopakovat Příliš dlouhými
zásnubami (v neděli 23. prosince ve 21.15 film uvede Prima).
Oproti Amélii zasazené do přítomnosti si nyní vybrali období
těsně po skončení první světové války, ale s mnoha
retrospektivami se vracejí právě k ní. Ve válce totiž tkví
klíč k hrdinčině pátrání po nezvěstném snoubenci.
Film otevírá sugestivní výjev z blátivých zákopů, jimiž se
prodírá pětice odsouzenců. Provinili se sebezmrzačením, třeba
úmyslným průstřelem ruky, nebo vypovězením poslušnosti, jen
aby se vyhnuli šílenému pobytu na frontě znehybnělé v
zákopových valech a pohlcující stále více obětí. Trest je
rafinovaný: jsou vyštváni na mezizákopové „území nikoho“, kde
nikdo netuší, odkud může přilétnout vražedná kulka. Byl mezi
nimi i Manech (Gaspard Ulliel), v jehož skon odmítá jeho věrná
Matylda (Audrey Tautouová) uvěřit. Pátrá ve vojenských
archivech, i s pomocí detektiva hledá svědky, střídavě v ní
ožívá naděje, aby vzápětí pohasla. Jeunet pozvolna skládá
výslednou mozaiku, pohrává si s různými verzemi téže události,
dalšími zjištěními nutně zpochybněné, vypomáhá si do jisté
míry „magickým“ nazíráním, dobře známým již z Amélie.
Syžetové linie příběhu se různě kříží, znejasňují, lze v nich
nakonec odečíst detektivní půdorys, jakkoli přetavený do
pátrání po jednom nezvěstném. Předloha Sébastiena Japrisota je
zhmotněna se zlověstnou doslovností, zejména válečné výjevy
svou ponurostí připomínají středověké tance smrti. Jeunet
rozehrává vpravdě apokalyptické výjevy absurdních jatek,
zblízka vhlíží do obličejů vyčerpaných, často téměř
nepříčetných vojáků ženoucích se vstříc jisté zkáze.
Režisérova inscenační dovednost je obdivuhodná, pohledy na
nedozírné masy vojáků či městský pouliční ruch jistě navodí
zdání bezprostřednosti. Až okouzlená artistnost pak prýští z
plavných leteckých pohledů, křižujících projíždějící vlak či
přibližujících se k přímořským skaliskům, která zažila
milostné sblížení obou hlavních hrdinů. Jeunet vytvořil dílo,
které varuje nejen před válečným běsněním, ale hlavně před
dodatečným zametáním stop, před zamlčováním všeho
nepříjemného, co nelze využít na oslavu vítězství.
Jan Jaroš,
filmový publicista
Foto archiv |
